KOLÁŘ SLOŽIL FUNKCI POLICEJNÍHO PREZIDENTA
Opravdu máte pocit křivdy?
Jeden nepříjemný bych měl: když jsem odcházel z Brna do Prahy, tak jsem rodině řekl, že se vrátím jako psanec.
Nechápavě se na mě tenkrát dívali. A je to tady - dnes tomu už věří. V naší zemi to takhle umíme. Vím, jaké problémy měl můj předchůdce, a dívám se i na jiné funkce ve státní správě.
Proč jste rezignoval?
Důvodem není jen sobotní selhání policistů. Je to především zpochybnění mé role policejního prezidenta premiérem, na které jsem povinen reagovat.
Zůstanete u policie?
Nejsem rozhodnut. Mám na to měsíc a půl... uvidíme. Ve funkci končím patnáctého srpna.
Spekuluje se, že někdo z policie zatčenému Radovanu Krejčířovi v útěku pomáhal nebo ho varoval.
Případ byl kvalitně rozpracován. Dobré byly i jeho úvodní fáze. Bohužel ale nevyšla koncovka. Šlo o selhání, ne úmysl. Není v silách jednoho člověka, aby koordinoval kriminální podsvětí se speciálními složkami policie. I ony jsou instruovány až těsně před akcí. Eliminujeme tím možnosti úniku informací.
Jak hodnotíte svých sedm let ve funkci policejního prezidenta?
Policii jsem řídil ve velmi složité době. Otestovaly nás dvě velké mezinárodní akce: summity Mezinárodního měnového fondu a NATO, při nichž jsme reagovali na všechny bezpečnostní problémy světa - včetně terorismu.
Na své poslední tiskové konferenci už Jiří Kolář na další otázky odpovídat nechtěl. Večer však ještě vystoupil v českém vysílání rozhlasové stanice BBC. Zde je výňatek z rozhovoru.
Zdá se, že nebýt výzvy premiéra Paroubka, vy byste neodstoupil. Je to tak?
Ne a řeknu proč. Jde o to, jestli ty ambice vůči nám nejsou přehnané. Ročně zadržíme kolem 250 tisíc lidí. A prostě nám také ročně několik desítek uprchne. Já to neomlouvám, je to to nejhorší, co se policistům může stát. Ale na druhou stranu se to stává. Nemějme pocit, že od chvíle, kdy já odstoupím, už neuteče policistům nikdo.
Co vám připadá jako větší selhání policie? Kauza Stodolovi, kdy sérii vražd orgány činné v trestním řízení hodnotily jako sebevraždy, nebo útěk podnikatele Krejčíře?
Samozřejmě Stodolovi, to bylo selhání celého systému. To mě vyděsilo i jako právníka. To bylo tak zásadní, že se to s útěkem Krejčíře nedá srovnat.
Za tyto případy odpovídá váš náměstek pro trestní řízení Jaroslav Macháně. Odvoláte ho?
To by musel schválit ministr vnitra. Já ho k rezignaci vyzval.
Kdo by měl být podle vás vaším nástupcem?
Je hned několik osobností. Ale rozhodnout, kdo to bude, je výsostné právo ministra vnitra. Dal jsem mu několik tipů, ale je to na něm. Měl by to být každopádně člověk, který bude přijatelný i po dalších volbách. Policejní prezident by neměl být ve funkci jen půl roku.
Doporučil jste ministrovi vnitra šéfa protidrogové centrály Jiřího Komorouse?
Já nikdy.
Která jména jste tedy zmínil?
Kdybych někoho jmenoval, znesnadnil bych Františku Bublanovi jednání s politiky o mém nástupci.
Typově jste doporučil koho?
Nabídl jsem jeden typ, který dobře znám. Je to kvalitní policista, který teď nepracuje přímo u policie, ale řekl bych "na dotek". A pak jsem zmínil jednoho člověka z top managementu policie.
Co teď budete dělat?
Nemám záložní řešení, já si nikdy takové místo nevytvářel. Neodcházím ze služebního poměru, jsem policista a teď musím přemýšlet, co se dá dělat s vysloužilým policejním prezidentem. Za ten měsíc a půl snad něco vymyslím.
|
"Národní otloukánek" po sedmi letech končí Zažil čtyři vlády a v nich tři ministry vnitra. Ve své funkci vydržel dlouhých sedm let - suverénně nejdéle ze všech polistopadových policejních prezidentů. Teď Jiří Kolář odchází: nedobrovolně, na nátlak premiéra Jiřího Paroubka a s pocitem křivdy. To je ostatně už delší čas nepřehlédnutelný rys Kolářova vystupování: muž, jenž si zakládal na své pověsti nezničitelného policisty, který za téměř dvaatřicet let služby nebyl nemocný, se v poslední době stylizoval do role pronásledovaného "otloukánka" (jeho vlastní výraz). "Ty vnější vlivy, nekončící skandalizace, to mně opravdu vadí a zraňuje mě to čím dál víc," postěžoval si Kolář v říjnu 2004 v rozhovoru pro MF DNES. Kolář má částečně pravdu: ačkoliv mnohokrát opakoval, že je "pouhým" vysokým státním úředníkem, policistou, který se nikdy nehodlá plést do politiky, byl už několik let objektem vášnivých politických debat. Třeba ODS postavila svou loňskou podzimní kampaň na varování před "polistopadovou normalizací" a novým policejním státem, charakterizovaným například prudkým nárůstem odposlechů. Kolářovo spojení s ČSSD se nakonec samo nabízelo. Jeho příchod na policejní prezidium v létě 1998 byl jednou z prvních významných personálních změn, které ČSSD provedla po svém nástupu k moci. "Je jedním z nás" K policii - tehdy Sboru národní bezpečnosti - se dal v roce 1972, když mu bylo dvacet let. A vyučený montér ocelových konstrukcí udělal kariéru (v letech 1982-1989 podpořenou navíc členstvím v KSČ). Dostudoval střední školu i práva, z pochůzkáře se stal vyšetřovatelem a v cestě vzhůru pokračoval i po listopadu 1989. V roce 1993 se stal brněnským policejním šéfem, o dva roky později začal velet celé jihomoravské policii. A v roce 1998 si jej tehdejší nový ministr vnitra Václav Grulich (sám z Brna) vybral jako nového policejního prezidenta. Kolářovým nástupem do funkce začal také návrat "starých kádrů" do nejvyšších policejních funkcí: polistopadové nováčky "Rumlovy éry" začali nahrazovat zkušení harcovníci Kolářova typu. Nejpevnějším Kolářovým spojencem se však stal muž o generaci mladší - Stanislav Gross, který se stal ministrem vnitra na jaře 2000. Kolář, který loajalitu vrcholně oplácel, pak díky Grossovi ustál všechny aféry, které policii pod jeho vedením zasáhly: od kauzy sériově vraždících manželů Stodolových, kterou policie vyšetřovala s neuvěřitelnou laxností, přes všechny podezřelé nákupy na ekonomickém úseku policejního prezidia až třeba po spolupráci elitních policistů s gangem Davida Berdycha. Gross měl na otázky po odpovědnosti policejního prezidenta připravenu prostou odpověď. "Policie je velmi složitý organismus, který má padesát tisíc článků, a jakékoliv znejistění pozice hlavy toho organismu znamená obrovský chaos a snížení výkonu," vysvětlil Gross v říjnu 2003, hned však dodal: "Je pravda, že od policejního prezidenta očekávám pevnější ruku." Ačkoliv Kolář v roce 2000 tvrdil, že mu zbývá síla tak ještě na rok ve funkci, o dobrovolném odchodu - s výjimkou kauzy Stodolových - nikdy neuvažoval. A jak říká, neudělal by to ani teď, nebýt tlaku premiéra. Ten tak zřejmě udělal práci za ODS: ta už vyhlásila, že by Koláře odvolala první den poté, co by se dostala k moci. |
