"My prostě děláme svoji práci. Nebudeme ustupovat vládě jen proto, že nám hrozí, že tu místo ní může být nějaká horší. Když bude ještě tvrdší vláda, budou i tvrdší protesty," říká Milan Štěch, šéf největší odborové centrály ČMKOS.
Právě Štěch je přitom důkazem rozpolcenosti českých odborů. Odborový vůdce je totiž zároveň senátorem za ČSSD. Nejsilnější vládní strana má navíc s odbory tradičně úzké vztahy. Štěchův předchůdce Richard Falbr je také senátorem za ČSSD, z odborů vzešel například ministr práce Zdeněk Škromach.
Avšak premiér Špidla už odborům vzkázal: Nemůžete spoléhat na to, že by vláda přišla kvůli vašim požadavkům s nějakou "měkčí" verzí reformy. "Pokud dojde k nějakým posunům, tak se to spíš ještě přitvrdí," řekl Špidla ve víkendovém rozhovoru pro MF DNES.
Odboráři doufají, že Špidlova slova o tvrdosti neznamenají například další škrty v platech státních zaměstnanců. "Měkčí reformu ani nechceme. Jen požadujeme, ať ji vláda udělá pořádně," říká Jiří Schlanger, šéf zdravotnických odborů. "Zatím je tvrdá jen ke státním zaměstnancům a měkká vůči lidem, kteří se živí v šedé ekonomice."
Schlangrovy odbory a také učitelé žádají, aby vláda splnila svůj slib a na nový platový systém ve veřejné sféře dala patnáct miliard korun. Jenže kabinet zatím nabízí maximálně osm miliard. Schlanger přiznává, že si pád vlády nepřeje: "Pád vlády neplánujeme, neděláme si totiž iluze o ostatních politických stranách," říká Schlanger.
Ačkoliv vláda s odbory zatím nedokázala najít společnou řeč, obě strany naznačují, že se to může podařit. "Jsme připraveni uhájit to, co je podstatné z hlediska reformy, a zároveň se dohodnout i s významnými partnery," řekl v nedělní Sedmičce na Nově předseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD).
Pravicová opozice už tvrdí, že současné napjaté vztahy mezi odbory a vládou jsou jen dopředu dohodnutou hrou. "Na nátlak odborů vykuchají sociálně nepříjemná opatření, schválí si rozpočet s jakýmkoliv schodkem a vydrží až do roku 2006," tvrdí o vládní taktice předseda ODS Mirek Topolánek.
