Klausův dodatek nás připravuje o lidská práva, která občané jiných států Evropy mají. Jako druzí se přidali odboráři, což je koneckonců filiálka Paroubkovy ČSSD, a má tedy logicky filiální názory.
Je celkem lhostejné, že Paroubkovo stanovisko v odborném právním světě nikdo nesdílí. Tam Paroubkův názor také nemíří. Je určen laické a nepozorné veřejnosti, které stačí jedna věta: Fischer s Klausem vám něco vzali. A my, rozuměj já, až budeme vládnout, vám to zas vrátíme. Další kapička do bezedného poháru dobra, který nám Paroubek slibuje, ukápla.
Odboráři, protože jsou filiální, horlivě přitvrdili: dáme to k soudu! K soudu to snad z opačné příčiny chtějí znovu dát i senátoři.
Zápas o podobu EU však tímto směrem už dál jít nemůže. Další manévry a odklady podpisu pod Lisabonskou smlouvou jsou předem odsouzeny k politické prohře. Boj s tímto evropským drakem bude bezpochyby pokračovat jinými prostředky na jiném terénu. Lisabonská smlouva víc problémů otvírá, než řeší. To nutně k různým dalším změnám nynějších lisabonských změn v EU povede.
Paroubek je bojovník domácí, na zahraničí kašle, má politickou dimenzi jednoho domácího dne. Je lhostejné, co řekl včera a co řekne zítra. Platí, co říká teď. Kritérium má jediné: zaujme to publikum? Kolik asi lidí? Až mu průzkum či nějaký našeptávač poradí: choď po hlavě, inženýre, udělá i to.
Za tři roky se o žádný Klausův dodatek nebude už starat, protože na pořadu dne a v oblibě u publika budou zcela jiné, dnes ještě netušené, piruety.
Dnes by stačila jediná otázka: Jsou i lidská práva Britů oslabena, když mají tentýž dodatek? Britové a Češi jsou občané druhého řádu? Ale nikdo takovou otázku Paroubkovi nepoloží. Komičnost a nicotnost této domnělé bitky za lidská práva je zřejmá a jeden klaun v ní stačí.
Říkejme raději občanské svobody než lidská práva. Méně to šustí papírem, víc to znamená. Práv pro lidi si můžete napsat, kolik chcete, Sovětský svaz si dal do ústavy i právo na byt. U všech těchto práv typu na štěstí, na zdraví vidíte hned, co lidé nemají, co by chtěli a co jim nikdo zaručit nemůže, i kdyby to stokrát dal do ústavy.
Česká republika nestrádá nedostatkem zákonů, které s lidskými právy obcují. Strádá ubohou praxí. Špatnou ochranou těch práv počínaje, nezákonným omezováním svobod občanů a chatrnou vymahatelností práv konče.
Kdyby Paroubek (a všichni politici s ním) myslel věc lidských práv skutečně vážně, napřel by svůj zájem tímto směrem. Místo frází a planého hartusení mohl by přicházet s konkrétními návrhy z oboru provoz občanských svobod. Ale český politik raději přemýšlí, jakým dalším kozelcem by zaujal publikum, protože nevěří, že nejzajímavější pro voliče je skutečná, reálná a konkrétní politická práce, která zlepšuje život lidí. V oboru kozelců je Paroubek předním činitelem. Není sám, ale je právě teď první. Bude Klausovým dodatkem chvíli poškubávat, než se objeví nová lákavá meruna.
Občanským svobodám u nás doma to neprospěje. Strádají už léta, jako by o ně pečovaly jen party z plzeňské právnické fakulty. Nepomůže jim žádná charta práv, žádné bruselské usnesení ani žádné halasné proklamace různých domácích šašků.
Ty ostatně čeká v nejbližších dnech zbrusu nová klauniáda: hledá se český eurokomisař. Nasmějeme se u toho všichni. Leckdo ale za smíchem bude mít gogolovské slzy. A mezitím, v čase klidu, Jiřímu Paroubkovi blahopřejme. Narodila se mu holka a to je vždycky radost.
