Jestli se odboráři ozvali v situaci, kdy hrozilo, že firma nebude mít před Vánocemi na výplaty, nelze se jim příliš divit.

Jestli se odboráři ozvali v situaci, kdy hrozilo, že firma nebude mít před Vánocemi na výplaty, nelze se jim příliš divit. | foto: Josef Vostárek, MF DNES

Odboráři se loučí s holuby na střechách

  • 9
S pozoruhodným klidem a pokojem probíhají sociální střety mezi odbory a zaměstnavateli v době hospodářské recese. Přes silácká prohlášení nakonec většinou dochází k racionálním kompromisům. Tento zvláštní úkaz je dobře pozorovatelný i v současném konfliktu kolem pražské městské dopravy, byť v okamžiku, kdy se rodí tento komentář, není ještě ani zdaleka rozhodnuto, zda se nakonec autobusy, tramvaje a metro v hlavním městě přece jen nezastaví.

Pražský boj je samozřejmě trochu zvláštní a nejde tolik o klasický střet o mzdy a sociální výdobytky. Odboráři zde řeší cosi, co mělo být dávno vyřešeno magistrátem a managementem Dopravního podniku, tedy otázka úhrady za služby veřejné dopravy.

Již delší čas to totiž vypadá, že se vedení města snaží zbavit šéfa Dopravního podniku, a tak nějak mu to moc nejde, což je poněkud zvláštní, protože magistrát je jasným pánem firmy – bez něj by se tam neměl otočit ani kohoutek na toaletě, natož tramvajové kolo.

Tvrzení, že jakýmsi nedostatečným oběhem informací došlo k tomu, že město vyčlenilo na městskou dopravu sedm miliard a jeho vlastní organizace ROPID (Regionální organizátor Pražské integrované dopravy) si objednala služby za devět miliard, je věrohodné asi jako stokoruna namalovaná pastelkami.

A jestli se odboráři ozvali v situaci, kdy hrozilo, že firma nebude mít před Vánocemi na výplaty, nelze se jim příliš divit. To, že při tom vlastně kopou za vedení firmy, které by tam možná opravdu nemělo být, je možná efektem, který se řediteli Martinu Dvořákovi hodně hodí, ale primátor Pavel Bém si za to zvolenou metodou správy DPP může tak trochu sám.

O tom, že město musí dorovnat, co si objednalo, není pochyb. Na druhou stranu se odboráři podle zatím dostupných informací chovají, pokud jde o jejich požadavky, poměrně racionálně, když kývli na zmrazení objemu mezd. A s úspornými opatřeními včetně převodu některých činností na privátní firmy a s dalším snižováním počtu zaměstnanců se také nakonec nějak smíří.

Ostatně třináctiměsíční odstupné pro propuštěné zaměstnance pražského Dopravního podniku, o jehož zachování odboráři bojují, ukazuje, že zlaté padáky nejsou v Česku vyhrazeny jen a pouze špičkovým manažerům. Sociální standardy jsou u některých firem, zejména těch ve veřejném sektoru, nastaveny opravdu hodně vysoko, zřejmě výše, než je zdrávo.

Je to po událostech v ČSA, kde si zaměstnanci dobrovolně nechali snížit mzdy o nemalé částky, další příklad toho, že lidé ve firmách cítí, že dnes není tak těžké přijít o dobré bydlo a místo holuba na střeše jim v hrsti nemusí zůstat nic než vrabčí pírko podpory v nezaměstnanosti.

Snad to pochopí i úředníci, policisté, učitelé, ale i další státní zaměstnanci, jimž by měly příští rok klesnout platy o nějaká čtyři procenta. V jejich případě je přezaměstnanost násobně vyšší než u dopraváků. A kdy jindy by se tím měla vláda zabývat než v době, kdy je kvůli hospodářské recesi opravdu dost hluboko do státní kapsy?

Sociálnědemokratickým politikům zastávajícím vysoké funkce v odborových centrálách tenhle vývoj asi moc nevoní, protože pro předvolební boj by jim byla milejší naopak radikalizace odborářů a pořádné sociální nepokoje.

Pro ty v dnešním Česku opravdu nejsou žádné objektivní důvody.
Bída vypadá jinak.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video