Odbojář: ani partyzáni nebyli svatí

Bystřice nad Pernštejnem - Mít strach? Někdejší partyzán a protinacistický a protikomunistický odbojář Vincenc Koutník ten pocit dobře zná, ale nikdy mu nepřikládal velkou důležitost. Vlastenecké ideály mu byly bližší. Je přesvědčen, že stejně tak jako je třeba zbořit řadu mýtů o partyzánském boji, není možné jej ani vymazat z paměti a přecházet netečností jeho zásluhy.

"Byl jsem vlastenecky vychovaný Sokol a proto jsem chápal jako svou povinnost postavit se proti ohrožení vlasti - třeba i se zbraní v ruce," vzpomíná nyní devadesátiletý čilý bystřický důchodce. Do odboje vstoupil hned po zabrání Sudet, kdy se stal členem rezidentské organizace Rada Tří. Ta shromažďovala lidi, ochotné bojovat proti nacistům. Později spolu s ostatními odbojáři navázal spojení se sovětskoslovenskou partyzánskou skupinou Dr. Miroslav Tyrš, která ve východní části Vysočiny prováděla sabotáže, přepady vlaků a podobné záškodnické akce. "I kdybych pominul materiální škody, které jsme Němcům působili, tak tento odboj alespoň vázal na území Protektorátu několik divizí německé armády, které nacisté nutně potřebovali na frontě."

Mezi partyzány byla nejrůznější škála lidských typů. Mezi Slováky i mezi Rusy šlo většinou o dobrodruhy, kteří se neštítili ničeho. Členové partyzánských skupin z Ruska se často rekrutovali z kriminálníků, kteří byli posláni za frontové území ukázat co dovedou. "Jako ozbrojenci na cizím území pak měli dojem, že si mohou všechno dovolit a podle toho se tady i chovali." Podivnou činnost vyvíjela, či spíše nevyvíjela druhá partyzánská skupina na Vysočině, které měla název Jermak. "Jejich velitel se vždycky někde zašil ve vsi k lidem do baráků, týden nebo čtrnáct dní tam klidně bydlel a nechal se živit. Mezitím skupinu rozpustil. Pak se skupina zase sešla, on se přestěhoval do jiné vsi a skupina se zase rozptýlila. Jinou činnost nedělala," líčí Koutník.

Bylo už po kapitulaci Německa, když si jeden ze slovenských partyzánů ze skupiny Tyrš například náhodně vybral deset německých zajatců z transportu, mířícího do Sovětského svazu. Na kraji Bystřice je postavil k jedné ze zdí. "Opilý jako Dán je pak setřel dávkou z automatu. A to už bylo příměří, kdy na něco takového neměl právo. Kdybych byl tehdy u toho, okamžitě bych za to zastřelil jeho," komentuje temné stránky odboje Koutník. Také minulým režimem neúnavně zdůrazňovaná úloha komunistů v partyzánském odboji byla podle Koustníka pochybná. "Po válce všichni chtěli ukázat jak bojovali proti Němcům a začali se hlásit k partyzánům. Ve skutečnosti ale za války většina z nich nedělala nic," říká Koustník.

Po válce Koustník založil se svými bratry protikomunistickou odbojovou skupinu Dr. Hřebík, pojmenovanou po sokolském činovníkovi. Vyvíjela politickou činnost a snažila se, aby se v zemi udržely demokratické poměry. Po únoru 1948 však odbojáři začali mít pod nohama horkou půdu. Za pomoci agentů francouzské špionážní služby, kteří je kontaktovali, se proto rozhodli opustit republiku.

Z agentů se však vyklubali agenti StB. Koutník i se svým komplicem při domnělém přechodu hranic na Šumavě padli do léčky. Na údajné německé hranici je pohraničníci oblečení v německých uniformách odzbrojili s tím, že je převezou dál do vnitrozemí na jakýsi americký úřad, kde by prý měli uprchlíci získat prozatímní doklady.  Na místo dokladů však dali Koutníkovu partnerovi vypít jakousi drogu. Ten v omámení a domnění, že se nachází v bezpečí Německa, sebe i Koutníka vyzradil.
Koutník se dovtípil a podávanou údajnou lihovinu odmítl. Ale nebylo to už nic platné. Byl převezen zpět k hraničním závorám. To už Koutníkovi bylo všechno jasné. Pohraničník v české uniformě mu nejprve oznámil, že je zatčen a pak ho zbil deskou připevněnou k ruce.

"Vymlátil mi snad všechny zuby. Pak mě naložili do auta a odvezli přes Prahu až do Brna. Tři měsíce mě tam pak spoutaného na rukou i na nohou neustále ve dne v noci vyslýchali. Celou tu dobu jsem se nemyl, neholil, nemohl se převléct, takže si domyslíte, jak jsem vypadal," vypráví Koutník. Koutníkův komplic se však ještě několik dnů po zatčení domníval, že se přechod hranic podařil a jsou v západním Německu - muži v amerických uniformách jej vyslýchali s anglicky mluvícím tlumočníkem. "Stále si myslel, že je v Německu a prozradil všechno: dokonce do toho namočil i lidi včetně své manželky, kteří s odbojem ani útěkem neměli nic společného."

Iluze komplice neopouštěla (Koutník se to všechno ovšem dověděl až o řadu let později). "Ráno vyskočil na mřížované okénko a uviděl za ním jakési hradby. Řekl: ano, to je Německo, to je nějaké staré hansovní město. Bylo to ale ve skutečnosti znojemské proboštství. Až po několika dalších dnech uviděl na hadrech, které dostal na převlečení razítko s nápisem věznice Znojmo. Pochopil, co všechno způsobil tím, že mluvil, ale už bylo pozdě," lituje Koutník.

S celou odbojovou skupinou se pak komunistická justice v roce 1950 vypořádala po svém: politickým monstrprocesem v Brně. Sám Koutník byl jako i většina ostatních obviněn z protistátní činnosti a vyfasoval patnáct let vězení. Mrzí jej, že už  se lidé o historii partyzánského hnutí ani protikomunistického odboje téměř vůbec nezajímají. "Dnešní děti to nezajímá, ale nezajímá to bohužel ani jejich rodiče. Pokud rodina nebyla přímo nacisty nebo komunisty postižena, tak o to, co se dělo, neměl tehdy a nemá ani teď nikdo zájem."

Další část vzpomínek Vincence Koutníka a dalších pamětníků partyzánského odboje na Českomoravské Vrchovině přinese publicistický pořad Skal a stepí Vysočinou, který 15. srpna odvysílá ČT1.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video