A vláda ODS se šesti nestranickými odborníky, která se rýsuje na konci močálu, není řešení, jen odklad. Pro ČSSD totiž není výhodná.
Všichni, kdo hrají tuto složitou hru, totiž vědí, že rozhodující bude, zda se Topolánkovu týmu podaří vybojovat podstatnou část programu ODS.
A kabinet 10:6, pokud mu ještě Paroubek nezakroutí tenkým krčkem, by mu umožnil i ty nejsmělejší návrhy zákonů. Pokud si tedy sociální demokraté nezavážou ODS nějakým druhem třeba nepsané opoziční smlouvy, bude se jim obtížně čelit takovému tlaku.
Paroubkovi se sice podařilo vystavit do ofsajdu jak zelené, tak křesťanské demokraty, jenže virtuální trojkoalice stále existuje. To, jak snadno se shodla na "vládním programu", musí být pro Paroubka varováním.
Jenže tak či tak, menšinová vláda ODS a nestraníků výměnou za místo předsedy Sněmovny a další kontrolní místa by byla pro vůdce ČSSD jasnou prohrou či, chceme-li to vykládat jinak, je to důsledek záchvatu nepochopitelné velkorysosti.
Jenže v téhle hře se hraje tvrdě a na doraz, proto nemůžeme počítat s tím, že k vládě vede lipová alej zdobená bystami velikánů našich dějin a vystlaná čamarami vlasteneckých citů.
Jiří Paroubek nepřipustí, aby Mirek Topolánek dostal jinou než jen tu absolutně nejtěsnější výhodu. To šéf ODS ví, nechce však přijmout programově vykleštěnou vládu závislou na libovůli soupeře. Proto se snaží svou malou převahu z voleb maximalizovat.
Toto přetlačování a přetahování je demokraticky osudové. Vyplývá z výsledku voleb a ten nemůže změnit nic jiného než nové volby. Pokud budou až za čtyři roky, neustálý nelítostný zápas o bytí a nebytí bude provázet jakoukoliv vládu.
Pokud nebude uzavřena velká koalice nebo opoziční smlouva, čeká nás tedy permanentní politická gerila o každý dům. Z žádných "odblokování" se tedy neradujme.
