Stačí přeci, když dítě vysloví svůj názor, a může se lehce zbavit i svého táty při rozvodu rodičů. Třeba toho, který byl přísný a vše dítěti netoleroval, jako jeho matka, kterou rozvodová soudkyně z „biologických“ důvodů a především v zájmu zachování paradigma rozvodového systému preferuje.
S rozvodem rodičů se každoročně setkává přibližně třicet tisích českých dětí a absolutní většina z nich (až 92 procent) je svěřena do výchovy matkám; také dětský vrah z Kladenska žil podle zveřejněných informací jen s matkou. Podle seriozních odborných odhadů (výzkumy na toto tabuizované téma se neprovádí) je až sedm tisíc dětí ročně při rozvodu a po něm popouzeno proti svým tátům.
Je v nich cíleně pěstována nenávist, kterou potom soudkyně považují jménem republiky za „vlastní svobodně projevený názor dítěte“, na nějž „musí brát zřetel“. Tisíce dětí tedy chladnokrevně zavrhují své táty a státní struktury tento společenský mor tolerují. Kromě soudů ještě sociální pracovnice a také policie.
I policejní prezident, který z televizní obrazovky volá po lepší výchově v rodinách, by se totiž měl zamyslet nad podílem svých orgánů, které systematicky nestíhají trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, pokud jej – standardně – páchají matky nezletilých dětí ignorující rozsudky o porozvodovém styku dětí s otci.
Významný vliv kvalitních otců ve výchově svých dětí, a to i po rozvodu, je trvalou a základní civilizační hodnotou vycházející z lidské přirozenosti. V atmosféře programové devalvace a degradace otcovství ze strany státních struktur a nepřiměřeného vyzdvihování práv dětí bez dostatečné /sebe/reflexe ovšem jsou (a budou!) vraždy dětmi páchané jenom zákonitým průvodním jevem.
