30. května 1998 totiž vyšlo první číslo regionální přílohy pro okresy Liberec, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Semily. Bylo to dva roky předtím, než z těchto okresů vzniknul dnešní Liberecký kraj – i proto nesla příloha od začátku název "Severovýchodní Čechy".
Úplná novinka to přesto nebyla. Zprávy z regionu nacházeli čtenáři v novinách v té době už dva roky. Byla to ale příloha pro celé severní Čechy (bývalý Severočeský kraj), což pro čtenáře znamenalo, že se v "jejich" příloze objevily i články, které je mnohdy až tolik nezajímaly.
"Jestliže lidi ze Semil nebo Harrachova pramálo zajímalo, co se děje v Havlíčkově Brodě, a Liberečany nevzrušovaly události z Loun, pak nyní doufáme, že zprávy z jakékoliv části regionu, pokrytého novou přílohou, budou přitažlivé pro všechny jeho obyvatele," vystihnul v úvodníku k prvnímu vydání nové přílohy Miloslav Lubas, první vedoucí regionální redakce.
"V nové příloze nenajdete pouze aktuální informace z předešlého dne, ale také přírodovědné, historické a další zajímavosti z kraje kolem řek Jizery a Nisy. Věříme, že vás psaní o vašem kraji zaujme, a že nám také dáte vědět, co vás v regionu těší i trápí," vzkazoval Lubas čtenářům.
Aby mohlo 30. května 1998 první číslo vyjít, vyžadovalo to měsíce příprav. Takže zatímco čeští hokejisté v únoru 1998 slavně poráželi na olympiádě v Naganu USA, Kanadu i Rusko, v Liberci se v té době začala vytvářet redakce budoucí přílohy.
Novinář musí vydržet i šéfa vařícího kuřecí polévku
Do původního sídla v Moskevské ulici si Lubas zval adepty na novinářskou práci a podroboval je náročným testům.
"Probíhalo to ve stísněných podmínkách v kuchyňce, kde jsem si právě připravoval kuřecí polévku nebo kuřecí stehna, protože jsem chtěl otestovat, co všechno budoucí novináři snesou," vzpomíná dnes Lubas.
O tom, kdo se stane redaktorem, rozhodoval také skutečný příběh býka, který v Mimoni na Českolipsku uprchl z jatek a v době, kdy šla řada dětí do školy, se proháněl ulicemi města.
"Každý uchazeč dostal informace o případu z Mimoně a měl z nich vytvořit článek. Kromě toho museli napsat ještě článek o zaplněnosti hor turisty. Na oba texty měli uchazeči hodinu," vzpomíná Lubas. Někteří adepti to vzdali, aniž by napsali jediné slovo.
Nejstálejší člen týmu? Korektor
Složení redakce se během deseti let proměnilo. Z původního týmu dnes ale články a každodenní servis pro čtenáře připravuje stále dost lidí - oba sportovní redaktoři Martin Sedlák a Michael Havlen, oba fotografové Bořivoj Černý a Roman Čejka, nebo redaktorka a editorka Milada Prokopová.
Největší stálicí v libereckém týmu MF DNES je ale ten, jehož jméno se pod žádným článkem neobjevuje, přesto mu každý z těchto článků projde rukama. O korektorovi Oldřichu Szabanovi se totiž všichni v redakci domnívají, že ještě ani jeden den, kdy se vyráběly noviny, nechyběl.
V redakci byl celých deset let nepřetržitě denně od pondělí do pátku i v neděli, kdy se připravuje pondělní vydání. Za celých deset let nikdy neměl ani jeden den dovolené!
"Ale jednou jsem byl nemocný," namítá hrdina Szaban. To je sice pravda, ale i tuto nemoc si korektor neuvěřitelně rychle zkrátil a ještě s vysokými horečkami přiběhl druhý den do práce, aby mohl opravovat noviny.
Některé profese už dnes v MF nenajdete
Za deset let existence liberecké regionální redakce se výroba novin změnila asi jako letectví mezi narozením bratrů Wrightových a posledním letem Concordu.
V roce 1998, kdy příloha pro dnešní Liberecký kraj poprvé vyšla, se stránky této přílohy takzvaně špíglovaly ručně pomocí typografického pravítka. Členy týmu proto byla i profese, kterou tu už dnes nenajdete – lamači. Ti byli součástí redakce až do roku 2001.
Pak se přešlo na nový redakční systém Hermes, ve kterém se MF DNES vyrábí dodnes. Od ruční práce k počítačům.
Vzorem pro nově vznikající přílohu byla v roce 1998 brněnská regionální příloha. Liberecký tým redaktorů také ještě v květnu 1998 odjel na týdenní stáž do Brna a v druhé půli května se už v nové redakci na libereckém náměstí Edvarda Beneše připravovala pod vedením brněnských kolegů vydání takzvaně "nanečisto".
Úprky do redakce jsou už také minulostí
Fotky z Libereckého kraje, které čtenáři našli v prvních letech v liberecké příloze, se fotily ještě na film. Do místnosti, kde mívali fotografové temnou komoru, už dnes ale nikdo nechodí.
Pokud měla jít do novin fotografie z fotbalového zápasu, musel fotograf zajet na fotbalové utkání, fotku vyfotit, v redakci vyvolat film, fotku nazvětšovat a pak ji ještě naskenovat.
"Dnes můžeme fotku poslat rovnou ze stadionu během několika minut přímo do redakčního systému," říká fotoreportér Bořivoj Černý.
Jaké změny čekají výrobu přílohy pro Liberecký kraj v příštích deseti letech? Možná to budou podobně převratné změny, jako ty, o kterých se ani nezdálo těm, kteří přílohu zakládali. Přesně před deseti lety.
