Václav Klaus
Coby předseda a jeden z otců zakladatelů ODS vedl dvě vlády. K funkci prvního premiéra samostatné České republiky se dostal ještě v Československu, prezident Václav Havel ho jmenoval 2. července 1992. Vládu tvořili zástupci čtyř politických stran ODS, KDU-ČSL, ODA (Občanská demokratická aliance) a KDS (Křesťansko demokratická strana).
Druhou Klausovu vládu jmenoval prezident Havel 4. července 1996. Tvořila ji trojkoalice ODS, KDU-ČSL a ODA, která měla ve Sněmovně pouze 99 poslanců. Z povolebních jednání si opoziční ČSSD odnesla křeslo předsedy Sněmovny pro svého šéfa Miloše Zemana výměnou za podporu vlády. Křehká vláda padla 2. ledna 1998, pár týdnů po "Sarajevském atentátu" na Klause uvnitř ODS. Premiérovi kritici vyzvali Klause k odstoupení kvůli finančním skandálům. (více o "Sarajevu" čtěte zde)
Josef Tošovský
Vládní otěže dostal po Klausovi do rukou úředník, do té doby guvernér České národní banky Josef Tošovský. Jmenován byl 17. prosince 1997. Hlavním úkolem jeho kabinetu bylo dovést zemi k předčasným volbám. Vláda se skládala ze zástupců ODS, ODA a KDU-ČSL.
Miloš Zeman
Bývalý prognostik a výrazný představitel polistopadové sociální demokracie vládl od 17. července 1998 do 15. července 2002 jako premiér s menšinovým kabinetem ČSSD. Mohl si to dovolit díky opoziční smlouvě s ODS, která předčasné volby prohrála. Klaus za to získal post předsedy Sněmovny.
Během Zemanovy vlády se změnil volební systém, Česká republika vstoupila do NATO a byla spuštěna jaderná elektrárna Temelín.
Vladimír Špidla
Kabinet sestavený bývalým ministrem práce a sociálních věcí po volbách v roce 2002 se opíral o těsnou většinu 101 hlasu, kterou ve volbách získaly ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (Unie svobody). Otřesy uvnitř ČSSD ale způsobily, že Špidla měl do konce volebního období ještě dva nástupce.
Během jeho vlády vstoupila Česká republika do Evropské unie. Po prvních volbách do europarlamentu na jaře 2004 Špidla rezignoval, jeho ČSSD v eurovolbách propadla. Vláda vedená dál sociálními demokraty udělala ze Špidly eurokomisaře pro sociální otázky a zaměstnanost.
Stanislav Gross
Ve svých 34 letech se stal nejmladším premiérem v historii České republiky. Funkci vykonával od 4. srpna 2004. Stál v čele už druhé koaliční vlády ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Demisi podal 25. dubna 2005 v souvislosti s aférou kolem financování bytu, když MF DNES upozornila na pochybnou půjčku.
Jiří Paroubek
Do té doby málo známý politik vedl třetí vládu v čele s ČSSD během jednoho volebního období od 25. dubna 2005. Opět s KDU-ČSL a US-DEU. Paroubek vytáhl preference své strany k historicky nejlepšímu volebnímu výsledku sociálních demokratů. Ve volbách 2006 získali socialisté 74 mandátů, ODS 81.
Mirek Topolánek
Jeho první vláda jmenovaná v září 2006 nezískala důvěru Sněmovny. Pravicový a levicový blok poslanců měly po 100 hlasech. Přesto byl Topolánkův kabinet pověřen výkonem funkce až do 9. ledna 2007.
Druhou, osmnáctičlennou vládu Topolánek sestavil po opakovaném jmenování do funkce premiéra 8. listopadu. Byli v ní zástupci ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. I tato vláda se opírala jen o křehkou podporu "přeběhlíků", Miloše Melčáka a Michala Pohanky zvolených za ČSSD. V lednu se ujala předsednictví EU.
V té době už ale sílila nespokojenost i uvnitř stran koalice, 24. března 2009 byla Topolánkova vláda jako první v historii České republiky svržena při hlasování o nedůvěře. Vyslovili ji tehdy vedle poslanců ČSSD a KSČM také dva tehdejší členové ODS a Strany zelených.
Jan Fischer
Premiérem se stal 9. dubna 2009 poté, co Sněmovna vyslovila nedůvěru druhé Topolánkově vládě. V historii České republiky druhá vláda nestraníků měla podobně jako předchozí kabinet Tošovského dovést zemi k předčasným volbám na podzim 2009. Nakonec ale vládla až do řádných voleb v květnu 2010 a funkci bude vykonávat do jmenování vlády Petra Nečase.
