Někdy počátkem devadesátých let si v pražském jazzovém klubu Agharta přisedl ke zpěvačce Vlastě Průchové mladý Američan. Vykládal, že je velký fanda jazzu, přijel za ním do Evropy a v Holandsku mu řekli, že nejlepší se hraje v Praze. Takže je tady. Doma jezdí za touhle muzikou tisíce kilometrů. "Možná tedy znáte mého syna," prohodila Vlasta Průchová. "Jmenuje se Jan Hammer."
"Cože?!" vykřikl onen zaoceánský mladík. "Vy jste Hammerova máma?" A zkoprněle opakoval: "Sedím u stolu s jeho mámou, sedím u stolu s jeho mámou... No to je fantazie!" Mistr televizních soundtracků Ten, o němž je řeč, se narodil v dubnu 1948 v Praze. Matka -Vlasta Průchová, jazzová zpěvačka. Otec - Jan Hammer, lékař a jazzový kontrabasista.
Správná rozhodnutí slavných ČechůKdosi o Janu Hammerovi (1948) napsal, že si vydobyl impozantní místo v aréně, kde se muzika spojila s vizuálním uměním, a jako frontový hudební bojovník jí otevřel dveře do 21. století. |
S takovými geny to nemohlo dopadnout jinak. Na klavír začal hrát ve čtyřech letech, o dva roky později už se učil systematicky, ve čtrnácti měl s bratry Alanem a Miroslavem Vitoušovými tehdy slavné Junior Trio, s nímž procestovali velkou část východní Evropy. Na internetu se dá najít nahrávka písničky The Man I Love, kterou s nimi v roce 1965 nazpívala na Gershwinovu muziku Vlasta Průchová.
Studoval na Akademii múzických umění a v roce 1968 se ještě stačil slavně zapsat do dějin českého filmu: složil hudbu k pohádce Šíleně smutná princezna a velmi tak přispěl k její popularitě. Žel, jeho jméno bylo na dlouho z titulků vyškrtnuto, protože po srpnové okupaci se dvacetiletý Jan Hammer rozhodl tuto zemi opustit.
Zakotvil ve Spojených státech, kde dostal stipendium na slavné bostonské Berklee School of Music. Jeho další kariéra se dá nazvat smrští. Rok hrál s vynikající černošskou jazzovou zpěvačkou Sarah Vaughan, pak se připojil k nově vzniklému jazz-rockovému Mahavishnu Orchestra, který za dva roky existence stačil vydat dva miliony desek, absolvovat 530 vystoupení a stát se legendou žánru.
Vydělané peníze
Jan Hammer investoval do stavby vlastního nahrávacího studia v severní části New Yorku. A tady načal sólovou dráhu. V roce 1975 debutoval s Jan Hammer Group albem The First Seven Days, tři roky nato vydal album Black Sheep, kde všechny nástroje nahrál sám. Později pokračoval s novou skupinou, stručně zvanou Hammer.
Spolupracoval s muzikanty, jako byl Jeff Beck, Neal Schon, Elvin Jones, Joni Mitchellová či Mick Jagger, v polovině osmdesátých let se začal věnovat filmové a televizní muzice. Mezníkem se stal rok 1984, kdy mu spolupráci nabídli producenti televizního policejního seriálu Miami Vice.
Úvodní muzika Miami Vice Theme z Hammerova pera dvanáct měsíců kralovala americké hitparádě, album se seriálovým soundtrackem úspěšně proletělo světem, získalo platinovou desku a Jan Hammer dostal dvě Grammy.
Další nabídky se logicky stále hrnou, získat Hammera se pro americké filmové a televizní producenty stalo prestižní záležitostí. Jeho dnes už početné soundtracky sbírají uznání recenzentů i hudební ceny zejména za nápady a odvahu, s níž kluk z Prahy překračuje hranice žánrů a experimentuje se zvuky a počítačem. A jen tak na závěr: byl autorem i několika znělek používaných v 90. letech TV Nova.
