Například: místní politici by peníze mohli zašantročit, jihočeští učitelé by mohli brát víc než pardubičtí, není možné, aby chudák stát zápasil s nedostatkem peněz a na nižších úrovních země byly rozpočtové přebytky.
Tak vítejme v Kocourkově! Kraje střední školy řídí, výplaty však počítá stát.
Ať je škola dobrá, či špatná, učitel vtělený Komenský, anebo ňouma bez respektu studentů, erár zaplatí podle svých tabulek a šedin kantora.
Vsjo rovno. Jen probůh žádné postřehnutelné rozdíly. A každý by měl pochopit, že politici v Praze jsou zodpovědnější a k učitelům uznalejší, než by byl jakýkoliv krajský kolega.
Ale vážně. Poslanci své "ne krajům" brání strachem o žáky. Stát ručí za stejný přístup ke vzdělání a co kdyby v jednom kraji měli lidé školy horší než v kraji sousedním?! Proto musí stát dohlížet, platit, škatulkovat...
Otočme strach naruby - co kdyby v některém kraji byly zakrátko školy lepší, ředitelé s učiteli schopnější a lépe placení než jinde? Je snad české školství tak vynikající, bezchybné, že se už nemůže zlepšovat?
Naopak! Konkurence nadprůměrných škol v jednom kraji by ostatní jen motivovala. I krajští politici stejně jako ti centrální přece chtějí být příště zvoleni. I oni musí skládat účty voličům.
Uvidí-li rodiče studenta, že v sousedním kraji si školy piplají a doma jsou jen průměrné, regionální politici se budou muset ohánět mnohem víc, než jsou dnes nuceni ohánět se poslanci a ministři. A dostanou-li učitelé v jednom kraji o čtvrtinu vyšší plat, než je celostátní průměr, nenechá to kolegy z druhého konce republiky v klidu.
Stejné podmínky vzdělávání pro žáky od Aše až po Břeclav jsou správné - jako nepřekročitelné minimum. Chytrý stát udělá všechno pro to, aby podpořil každou cestu k vynikajícímu vzdělání tedy i větší konkurenci škol.
