Není to vítězství jen pro něj, ale i pro americkobritské tažení v Iráku. Neboť i to se v minulých měsících dostalo do zajetí hořkosti.
Případ Kelly je dlouhým příběhem s bezpočtem hráčů. Jeho prvním dějstvím bylo obvinění, že britská vláda cíleně zveličovala hrozbu iráckých zbraní hromadného ničení, neboť chtěla pro úder na Saddáma získat pochybovačné veřejné mínění.
S informací přišla televize BBC a v následném víru skandálu se ukázalo, že klíčovým zdrojem pro toto tvrzení byl expert David Kelly. Ten byl poté vyšetřován a spáchal sebevraždu. Na vládu padl stín podezření, že ho k ní svým chováním dohnala.
Včerejší verdikt to vyvrátil a stejně tak odmítl domněnku, že se vláda pokoušela manipulovat veřejným míněním. Komise dospěla k závěru, že Blair v ničem nepochybil, a že naopak BBC se dopustila řady vážných prohřešků a manipulací.
Očistný verdikt přichází v pravou chvíli - v posledních několika dnech byly USA nuceny připustit, že v Iráku se možná již nikdy žádné ničivé arzenály nenajdou.
A někdy to vypadá, jako by největšími lotry na světě byli Tony Blair a George Bush. Saddám Husajn, který povraždil statisíce lidí, je jaksi zapomenut a z diskusí o minulosti i budoucnosti Iráku se vytrácí klíčový fakt. Fakt, že Blairova a Bushova válka vedla k pádu krvavého diktátora a dala svobodu terorizované zemi.
Jistě, oběma vládám je možné vyčítat, že nenašly žádné zbraně. Jenže není možné zapomínat, že v minulosti Saddám tyto zbraně měl a použil. A že svět je bez něj bezpečnější. Verdikt komise tedy připomíná - v irácké válce byl jen jeden lotr, a tím byl Saddám Husajn.
