V září 1938 mělo Československo třetí nejsilnější armádu v Evropě. Masarykova a Benešova první republika podala historický výkon. Kdyby se v tehdejší Evropě našel jediný větší spojenec, nemusela to možná být ani Francie, či Velká Británie, ale stačilo by možná i Polsko, tak bychom dokázali nacisty porazit a získat si v Evropě místo hrdinného národa, který zachránil Evropu před nacismem.
Pohled Luboše Palaty  |
Nestalo se tak a druhá republika, jež pak přišla, byla největší ostudou našich dějin, srovnatelná s vládou normalizačních komunistů za Husáka. Ostudná byla i naše kapitulace v březnu 1939. Třetí největší armáda, která i po Mnichovu byla mocnou silou, byť v těžko hájitelných hranicích, předala nacistům vše, co měla. Včetně skvělých tanků či letadel, které pak o pár měsíců později útočily v německých a slovenských barvách na Polsko.
Přesto si část armády nedala vzít svou čest, začala okamžitě organizovat odboj, posílat lidi za hranice, kde - jak doufali - budou moci bojovat proti nacistům. Polsko, Francie a pak Velká Británie a ano, nakonec i ze snu o spojenectví s Hitlerem se probudivší Sovětský svaz, tam všude Češi proti nacistům bojovali.
Čeští, lépe řečeno českoslovenští letci, neboť i Slováků tam část byla, se v letecké bitvě o Británii zasloužili důležitou měrou o to, že se nekonala nacistická invaze do Británie, ale naopak o několik let později spojenecká do Normandie. Ten údaj, že v řadách britského letectva bojovalo dva a půl tisíce Čechoslováků, ještě dnes ohromí, protože kolik asi tak vojenských letců bychom dali dohromady dnes. Dvě stě? Asi ani to ne.
Českoslovenští letci bojovali proti nacistům i v době, kdy kromě Velké Británie už nikdo nebojoval. V protektorátu Čechy a Morava (o slovenském štátě nemluvě) si o sobě v tehdejším tisku mohli přečíst či v rozhlase slyšet jen ty nejhorší věci, jejich rodinám hrozilo pronásledování i smrt v koncentračních táborech, ale oni v té nejhorší hodině Evropy vybojovali téměř zázračné vítězství.
A spolu s vojenským hrdinstvím dokázali ještě jedno: Zachránili čest vlastního národa, čest, z níž v té době už mnoho nezbývalo.
