"Hodí psa zaživa do vařící vody. Stáhnou srst, odřežou packy, hlavu. Zabíjení se odehrává různě na opuštěných statcích, na koleně, nelegálně," vypráví vedoucí psího útulku v Chebu Marie Lokingová.
Je bojovnicí proti zabíjení psů na maso. Léta burcuje úřady, policii, poslance, senátory, aby zakročili. Sbírá svědectví od lidí, kteří se jí hlásí jako svědci a kteří pohozené psí ostatky nacházejí. Fotky i s průvodními informacemi si nalepuje do zvláštního sešitu.
Psí masoV některých asijských zemích - Číně, Vietnamu, Koreji - je součástí jídelníčku. Ve Vietnamu je psí maso považováno za pochoutku. Dusí se, vaří i griluje. Nejčastěji se k němu jako příloha podává rýže. Nejnáročnější na přípravu je pokrm Gieng Me Mam Tom, což je slavnostní jídlo s dušeným psím masem, dušenými krevetami, rýží a zázvorem. Tradiční čínská medicína zdůrazňuje jeho léčivé účinky, pozitivně prý působí na plodnost. Evropané ho běžně konzumovali do počátku 20. století, ještě v roce 1910 se prodávalo v pařížských řeznictvích. (Zdroj: Wikipedia) |
Ruf šel z útulku rovnou na jatka, připomněla si žena
Vzpomíná na první případ. Do útulku přijela žena s tím, že by si ráda vzala psa na chatu. Auto, kterým přijela, řídil Vietnamec. Marii Lokingové se to nezdálo a začala potom po ženě pátrat. Na adrese, kterou měla v občance, nikdy nežila.
Lokingová se při hledání psa Rufa dostala až do osady Chvoječná u Chebu. "Psí jatka se tu provozovala a možná ještě provozují. Otevřeli jsme pytle vytažené z jímky a vypadla psí hlava. Přijeli veterináři i policie. Případ ale skončil a nikdo nebyl potrestán. Ruf šel z útulku rovnou na jatka, zbyl z něj jen obojek," zoufá Lokingová.
Pytle s podobným obsahem se objevily také na dalších místech na Chebsku, třeba v Komorním Dvoře. Policie ale všechny nahlášené kauzy odložila.
"Nikdy se nepotvrdilo, že by došlo k porušení zákona. Nikdy jsme nezjistili, že by se tu zabíjení psů odehrávalo," řekla mluvčí policie Kateřina Dohnalová. Zbytky zvířete podle ní ležely v jímce už dlouho a nemusel to prý být ani pes.
Pomoc ochránkyni přislíbil i sokolovský senátor
I Vietnamci přitom přiznávají, že psí maso konzumují. "Osobně jsem to neviděl, ale slyšel jsem, že ano. Jedině však poslední týden v měsíci, protože jinak to přináší smůlu v podnikání," vypráví tlumočník Le Anh Phong.
Prý také není nic lehkého si maso obstarat a zpracovat. "Jen někdo to umí. Musí k tomu mít správné druhy zeleniny, která se dováží z Vietnamu. Takový oběd pak vyjde velmi draho," dodal Le Anh Phong.
Lokingová kvůli svému bojovnému postoji získala pověst věčné rebelky. Několikrát už prý musela policii vyloženě přesvědčovat, aby vůbec na místo nálezu přijela. "Co od nás chtějí policisté víc, než když jim ukážeme zbytky zvířat?" diví se.
Zdrženlivý postoj úřadů zaráží i sokolovského senátora Pavla Čáslavu, na kterého se Lokingová obrátila.
"To, co vidím na fotografiích a slyším od svědků, není v souladu se zákonem. Porušují se hygienické i veterinární předpisy. Považuji to za selhání státní správy. Připadá mi nesmyslné, že úřady chtějí důkazy od občana, který se problémem sám zabývá," poznamenal senátor. Slíbil, že bude vyšetřované případy sledovat a úřadů se ptát.
Konzumaci psů nelze zakázat, na týrání nejsou důkazy
Podle českých zákonů není pes jateční zvíře. Jeho maso se nesmí dostat do veřejného oběhu nebo do restaurací. Trest by ale mohl stihnout jen toho, kdo zvíře zabije nehumánním způsobem.
"Jestli to někdo dělá pokoutně pro vlastní spotřebu, jak Vietnamci tvrdí, tak nemáme páky, jak to zakázat," tvrdí ředitelka Státní veterinární správy v Karlových Varech Mária Slepičková. O humánnosti takových porážek si nedělá žádné iluze.
Marie Lokingová už na téma zabíjení psů na maso mluvila i v parlamentu. "Nemyslím, že jde o ojedinělé případy. Je ale strašně těžké najít důkazy. Vietnamci jsou velmi opatrní. Občas nějaké zbytky pohodí, ale vědí, že se jim nemůže nic stát," míní.
Jako ochránkyně zvířat se snaží působit také na děti ve školách. Na besedách mluví i o týrání. "Všichni ale chtějí vidět jen to hezké. Nechtějí slyšet o zubožených psech," trápí ji.
Hledá podobně naladěné lidi a odborníky, kteří mohou pomoci zasáhnout. Spřízněnou duši našla i v Dagmar Peškové, která žije v německém Selbu. Ta poslala starostům měst v příhraničí fotky psích ostatků a informaci, co se na Chebsku děje.
"Všichni byli otřeseni. Chtěla jsem, aby se o to také začali zajímat. Víme totiž, že se psí maso z Chebska vozí i Vietnamcům žijícím v Německu," tvrdí Pešková.
Podle Lokingové je důležité, aby se zabíjení psů netolerovalo, vědělo se o něm a mluvilo. "Každý by si měl svého psa hlídat a být všímavý," nabádá vedoucí útulku.
