- autoři internetové stránky ze strachu před postihem své výtvory mažou
- ochranáři zakazují skialpinismus ze strachu o zdraví jezdců
- horská služba nazývá lyžaře mimo sjezdovky šílenci a chce jim bránit v jejich zábavě
Ale to je přece zmatečné!
Členové Horské služby sami při tréningu nebo jen tak pro zábavu sjíždějí sněhové žlaby i ledové stěny. Vždyť i jejich mezinárodní závody občas vedou do takových míst. A navíc Horská služba nemá co zakazovat. Není to žádný represivní orgán a jejich jedinou činností by mělo být ochraňování lidí před nebezpečím hor. Možná si někteří myslí, že červené větrovky jsou něco jako modré uniformy, a chtěli by mít kolt u boku, aby jeho vahou mohli bránit divokým sjezdařům a snowboardistům v ježdění tam, kam mohou jen oni sami.
Naopak ochranářům by nemělo být nic do zdraví riskujících jedinců a jejich jediným zájmem je podle zákona pouze ochrana přírody. Tím, že se vyhnuli otázce škod, které lyžaři v zasněžené krajině natropili, vzbuzují dojem, že o žádných konkrétních nevědí.
Existuje několik obvyklých možností. Uřezali stromečky? Asi ne, protože v Kotelních jámách je na jaře dost sněhu, aby pod ním stromky zmizely. Vyplašili zvěř? Také spíše ne, protože ta by nad hranici sněhu nešla, když v údolí už bylo jaro. Způsobili erozi? Směšné! Tak co tedy způsobili a proč do chráněného území nemohou?
Úplně stejně na tom budou na jaře vodáci, kterým ochranáři zakazují sjíždět Kamenici v Českosaském Švýcarsku nebo všechny říčky na Šumavě. O něco později, až oschnou skály, i horolezci na moravské Pálavě. Až vyschnou i cesty, tak budou unikat ochranářům v Českém i Moravském krasu a na krkonošských hřebenech cyklisté na horských kolech. K nim se při prvních letních závanech termiky připojí i letci na padákových kluzácích v mnoha horách, kde mají zakázáno létat.
Nakonec se vnucuje pomyšlení na slova šéfa jedné chráněné oblasti, které zcela vážně pronesl před několika lety: “My nechceme lidem ukazovat krásy přírody, mi jim chceme bránit v přístupu do ní.”
