Je zajímavé, že většinou těmi prvními jsou muži. Rozhodují o něčem, co se jich sice týká, ale v tomto případě pouze okrajově. Ano, na zplození musí být dva – muž a žena, ale je to právě žena, na kterou břímě nechtěného těhotenství dopadá nejtíživěji.
Chtějí-li oba mít dítě, je vše v pořádku. Potom k takovému řešení vůbec nedojde. Ale nastanou situace, kdy dítě matce opravdu zkomplikuje život. Může to být těhotenství po znásilnění, těhotenství, kdy je již jasné, že plod bude poškozen, těhotenství, které si matka nemůže dovolit třeba kvůli své sociální situaci nebo ho prostě nechce.
Vezměme si třeba ono znásilnění. Žena je znásilněna a bohužel otěhotní. Již byla potupena, zneuctěna, prošla si martýriem policejního vyšetřování (leckdy i pohrdání), rekonstrukcí a dalších „nezbytných“ úkonů a ještě bude muset devět měsíců a posléze celý život koukat na plod svého utrpení. Nemluvě o tom, že se jí může rozpadnout manželství či partnerství. Pánové buďte upřímní, kterému z vás by se líbilo mít doma takovýto „následek“?
Podle statistik, většina manželů neunese znásilnění své ženy a proto dříve nebo později dochází k rozpadu jejich vztahu. Žena, která tohle vše unese a dítě přes všechno zlé bude mít ráda, je hodna obdivu.
Podle mého názoru je takových světic velmi málo a v případě zákazu umělého přerušení těhotenství bude pro matku jedinou možností tajný potrat nebo dítě skončí v dětském domově či – v tom nejhorším případě - matka dítě zabije a odhodí...
Genetická vyšetření dnes již s největší určitostí prokáží možné poškození plodu. Některá mohou být neslučitelná se životem, jiná nejsou tak těžká. Dítě si matka musí ponechat. Narodí se přežije pár hodin, dní a umírá.
Ten kdo se z toho zhroutí je matka. Celé těhotenství ví, že porodí dítě, ze kterého nebude mít žádnou radost. Zůstanou jí jen slzy. Poškození nebude tak těžké? Dítě zůstane tedy naživu. Jsou matky a některé rodiny, které se o takové děti dokáží postarat a nepovažují to za nic zvláštního. Jsou to prostě jejich děti.
Ale co matka, která ví, že to prostě nedokáže. Nedokáže se 24 hodin starat o tělesně či duševně postižené dítě. Jak to dopadne? 1) tajný potrat, 2) dítě v popelnici, 3) dítě v ústavu...
Jsme u sociální situace. Matka nebude mít na obživu pro sebe a své dítě, nebude mít kde bydlet. Půjde tedy na interrupci. Je to sice pro někoho hrozné řešení, ale pro ni v tu chvíli to nejschůdnější. Protože v případě, že by to neudělala, tak stejně dítě skončí v děcáku, protože nebude schopna se o něj postarat.
Stejně tak to skončí s mladistvou matkou a podobnými případy, kdy sice nejde o „závažné důvody“, tak jak je prezentují politici, ale kdy tak jako tak následek tohoto nechtěného a neplánovaného těhotenství bude s největší pravděpodobností Dětský domov – tudíž, kromě jiného i další zátěž pro daňové poplatníky.
Nejsem si jistá, že zákaz je to pravé. Když pominu anděličkáře, potratovou turistiku, zabití dítěte, tak zůstanou dětské domovy. A to není to pravé místo pro děti. Náš stát se neumí postarat o nechtěné děti, tak proč nutí ženy, aby je stále rodily. Jak se stát stará o blaho dětí, je vidět na té obrovské sociální pomoci rodinám s těmi nejmenšími.
Adopce taky trvá nesmyslně dlouho. Děti rychle vyrostou z věku, kdy jsou pro adopci nejvhodnější. A když jsem u těch adopcí, tak mě napadá, proč stát nutí mít někoho dítě, když ten dotyčný ho prostě nechce ( z jakéhokoli důvodu) a na druhou stranu neumožní mít, bez zbytečným komplikací dítě někomu, kdo po dítěti touží a mít ho přirozenou cestou nemůže.
Máme plné dětské domovy. Nedávno jsem někde četla srovnání s Velkou Británií a Českem. Bezkonkurenčně vedeme v počtech dětí, které jsou umístěny v dětských domovech. Tuším, že to bylo asi 6000 ku 21 000. K tomu není co dodat.
V tomto případě jsem pro to, volit ze dvou zlých možností tu s menšími dopady.. A nechat to na ženě, jak se rozhodne. Většina žen jde na interrupci, protože má k tomu své důvody. Vážné důvody.
Ti, co jsou proti, budou možná děsit a vydírat filmy z přerušení těhotenství. Nenechme se a ukažme jim filmy z dětských domovů, kriminalistické svodky s mrtvolkami nechtěných dětí. Ano, jsou i teď, ale v případě zákazu jich bude přibývat geometrickou řadou. Ať už při tajném potratu, nebo po narození. To je ochrana života?
