Výhodou přitom je, že právě Praděd má takové podmínky, že prakticky neexistuje zima, aby se na něm nedržel sníh od pozdního podzimu až do pozdního jara. Proto se sem sjíždějí sněhuchtiví rekreanti ze širokých nížin. Funguje to totiž tak, že je-li sněhu dost, pak lidé obsadí pensiony, hotýlky i soukromé pronajaté pokoje široko daleko a lyžují všude, kde je vlek. Není-li sníh, ubytují se také v širokém okolí a za sněhem jezdí "nahoru".
Z tohoto ruchu v našem regionu lidé žijí. Přímo ti, kteří poskytují služby v ubytování, stravování, na vlecích, v dopravě. Nepřímo pak ti, kteří jim dodávají jídlo, pití, kulturu, zábavu a vlastně vše, na co si takový lyžník vzpomene. Přitom nepřijdou zkrátka ani další obyvatelé, protože tak se stále pomalu zlepšují služby nejen pro rekreanty, ale i pro ně.
A najednou rána. Na Pradědu se nemá lyžovat??! Základní předpoklad mnohdy úspěšných, mnohdy méně úspěšných, ale alespoň nějakých sezón má zmizet. Ještě jednu sezónu by snad lidé ze setrvačnosti přijeli, bude-li dosti sněhu, tak snad i dvě. Co pak?
Nakladli jste si milí SOJKové otázky, co budou lidičky v našich horách dělat? Mají jako dříve v Krkonoších začít tkát, nebo pašovat cukr a špiritus z Polska a do Polska? Uvědomili jste si, že asi již nikdo nebude tak bohatý, aby obnovil bývalé Rudné doly Jeseník (stejně byste protestovali), že již nikdo nedovolí v lesích těžit tak, jak dříve (také byste protestovali) a že asi těžko budou peníze na takové projekty, jako býval Státní statek Bruntál, dříve dotovaný stamilionovými částkami (protestovali by všichni soudní daňoví poplatníci)?
Fascinuje mne taková ochrana pro ochranu, více mne fascinuje, že ministr životního prostředí, který má na lékárnických vážkách vyvažovat ochranu přírody a potřeby obyvatel, poslouchá skupinky občanských nezodpovědných, kteří si říkají ekologičtí aktivisté, nebo ochránci přírody.
Má tak být rezignováno na těžší a složitější nalezení rovnovážného stavu, mezi ochranou přírody a potřebami člověka (a tím míním i tu základní potřebu - uživit se), na nalezení pravidel , byť přísných, která by zajistila ochranu přírody a minimální požadavky na chování člověka na Pradědu, má být rezignováno na mnohdy těžké a složité dbaní na dodržování těchto pravidel, která by ti, kteří z krás přírody na Pradědu žijí, jistě pomáhali dodržovat v zájmu svých živností. Místo toho se schyluje k prudce elegantnímu a superjednoduchému řešení - zákazu.
Určitě to neprospěje lidem pod Pradědem, sotva to prospěje přírodě na Pradědu. Tu totiž chráníme z výtěžku svobodné činnosti občana, který je daňovým poplatníkem. Pokud mu budeme bránit obdobnými zákazy, občan zchudne a pak zapláče i příroda.