Obstrukční praktiky v minulosti hojně používali poslanci za republikánskou stranu Miroslava Sládka. Do parlamentních análů se zapsal šestihodinový monolog Josefa Krejsy při projednávání zákona o odpadech v únoru 1997.
Podobně strana postupovala i při projednávání česko-německé deklarace. Výsledkem bylo, že Sněmovna zpřesnila pravidla pro jednání.
Začátkem loňského roku poslanci ODS dlouhými projevy zdržovali projednávání návrhů na zrušení poplatků u lékaře, proplácení prvních tří dnů nemocenské či zrušení stropů na platby sociálního a zdravotního pojištění.
Stovky změn nebo pauzy na poradu
Tehdejší poslanec ODS Zdeněk Prosek navrhoval úpravy programu bezmála hodinu a půl. Později však ODS obstrukce odvolala, podle médií také kvůli tomu, že její postup se negativně odrazil v průzkumech veřejného mínění.
K zablokování jednání ale stejně dobře slouží i pozměňovací návrhy, v dubnu 2002 vznesli levicoví poslanci 320 pozměňovacích návrhů k zákonu o státní maturitě.
Kromě dlouhých projevů jsou obvyklou zdržovací taktikou i požadavky na pauzy pro jednání klubů. V únoru například Sněmovna předčasně ukončila jednání, na jehož programu měl být i návrh zákona o protikomunistickém odboji, když předseda poslanců KSČM Pavel Kováčik požádal krátce před 15:00 o sedmdesátiminutovou přestávku na jednání klubu, čímž fakticky ukončil jednací den schůze. Sněmovna měla totiž kvůli zasedání vlády jednat pouze do 16:00.
V červnu 2008 Sněmovnu ochromil spor o složení parlamentních výborů. Opoziční ČSSD a KSČM se bránily koaličnímu plánu na navýšení počtu vládních poslanců v těchto parlamentních orgánech a po celý den hlasování si jejich poslanci brali přestávky pro jednání klubů a pronášeli dlouhé projevy.
V březnu 2009 se zase sociální demokracii podařilo do programu zařadit několik pro vládu nepříjemných bodů. Vládní kluby proto neustále požadovaly přestávky, aby nemohl být schválen program sněmovní schůze.
Americký senátor řečnil přes 24 hodin
Obstrukce pochopitelně nejsou českým specifikem. V Senátu USA, kde není délka vystoupení omezena, se čas od času využívá takzvaný filibustering - zdržování. Rekord drží senátor S. Thurmond z Jižní Karolíny, který 28. srpna 1957 mluvil bez přestávky 24 hodin a 18 minut, aby zabránil přijetí zákona, který měl usnadnit výkon volebního práva Afroameričanů.
Huey P. Long, mluvil v roce 1935 patnáct hodin, dokud nemusel na toaletu. Mimo jiné četl americkou ústavu, Shakespeara, nebo svůj recept na ústřice.
Dlouhé řečnění se jako obstrukce užívalo už v římském senátu a vyskytuje se občas také v britském parlamentu. H. Brougham mluvil roku 1828 bez přestávky 6 hodin, J. Golding roku 1983 s přestávkami celkem 11 hodin.
