Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Do parlamentu se valí vlna obstrukcí dirigovaná Kalouskem

  14:04aktualizováno  14:04
Nová vlna obstrukcí, dirigovaná tentokrát Miroslavem Kalouskem, dorazila do českého parlamentu. Týká se sporného služebního zákona, ale odstartovala už ve středu bitvou o to, zda lze měnit daňový zákon i poté, co byl schválen.
Ilustrační snímek.

Ilustrační snímek. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Když v prosinci 1909, v čase vleklých česko-německých sporů, poslanec Čeněk Josef Lisý ve vídeňské říšské radě řečnil už bůhvíkolikátou hodinu v kuse, popsal to list Národní politika slovy: „Čas od času sní kus chleba se šunkou nebo upije koňak, aniž by si toho někdo z publika všiml. Tu a tam zabuší na pult, aby dal najevo, že mluví.“

A nešlo jen o nekonečné projevy. Běžný obrázek z parlamentu té doby popsal dobový tisk takto: „Dr. Grégr tluče zelenou knihou, Březnovský celou zásuvkou. Dr. Heller má hasičskou píšťalku. Doležal vytrhl z psacího stolku již dvě prkna, bije jimi o roh lavice jako rozhněvaný Vulkán.“

Poslední roky rakousko-uherské monarchie byly zlatou érou obstrukcí, pod jejichž tíhou se tehdejší parlamentarismus, na svou dobu velmi pokrokový, málem zhroutil. Za první republiky přišla nová vlna v podání Gottwaldových komunistů, krátce po sametové revoluci pak pozapomenutý nástroj opozice hlasitě vzkřísili Sládkovi republikáni.

S jejich odchodem na politický hřbitov obstrukce zase načas zmizely.

Nová vlna parlamentních blokací, kterou teď už pravidelně zažíváme v posledních zhruba pěti letech, je v lecčems jiná. Instrument, jenž byl snad právě kvůli využívání komunisty či sládkovci považován za krajní, je dnes relativně běžným prostředkem i státotvorné opozice. A v souvislosti s tím se změnila také jeho podoba.

Zmizely parlamentní kravály, rvačky či rozbíjení lavic, dnes stačí nekonečné projevy, využívání mezer v jednacím řádu, procedurální kličky nebo třeba podávání stovek pozměňovacích návrhů k nějakému zákonu. Cíl zůstal stejný: zablokovat jednání parlamentu a zabránit tak přijetí nechtěné normy.

Ať už v poslední době obstruuje hlavní pravicová, nebo levicová strana, vzájemně se obviňují z využívání krajních prostředků a popírání mandátu vítěze voleb. Přitom skoro navlas stejným způsobem, jakým ODS na jaře 2010 zabránila přijetí série levicových návrhů, blokovala o rok a půl později zase ČSSD celý balík patnácti reformních zákonů Nečasovy vlády. S jediným rozdílem: levicové obstrukce v podobě předčítání libanonské poezie pravice nevydržela a silově omezila délku řečnění, což následně Ústavní soud potrestal zrušením takto přijatých zákonů.

Zeptejte se Kalouska

Nejvyšší soudní instance tak dala důrazně najevo, že obstrukce jsou naprosto legitimním a nezřídka i jediným nástrojem v rukách opozice. Toho je si Sobotkova vláda dobře vědoma, takže tuší v plné šíři, co bude znamenat zvolna se rozbíhající obstrukční ofenziva proti služebnímu zákonu v podání TOP 09 a ODS.

Zejména když pravicoví obstrukčníci mnohem sofistikovaněji než dříve socialisté vyhmátli slabé místo v jednacím řádu: proč ve sněmovně nocovat, když stačí blokovat schůzi vždy jen ve středu a v pátek od 9 do 14 hodin, kdy jedině lze jakýkoliv zákon definitivně odhlasovat? Proto zeptáte-li se dnes kteréhokoliv poslance nebo ministra, kdy pojede na dovolenou, odpoví vám: „Na to se zeptejte Miroslava Kalouska.“

Je to svým způsobem až děsivě zarážející, jak snadno lze - a to i dlouhodobě - vynulovat celý parlament: stačí jen dva dny v týdnu vždy na pět hodin obsadit řečnický pultík nebo si v tu dobu opakovaně brát pauzy na jednání klubu. Použije-li tento nástroj konstruktivní opozice, lze doufat, že jakž takž uznává, že opozice má vládu kritizovat, ale nemá jí úplně znemožnit vládnutí. Opozice krajní, protisystémová, by se s podobnými ohledy tolik nemazala.

O to víc je třeba apelovat na soudnost politiků na obou stranách barikády. Opozice by neměla využívat obstrukce jako krajní instrument při schvalování běžných zákonů, ale jen těch, které mohou ohrozit svobodu a demokracii v zemi. A vláda zase nemá uprostřed závodu ohýbat pravidla, jako když třeba ve středu chtěla opravovat už dávno odhlasovaný zákon o snížení spotřební daně na benzin a naftu.

Obstrukce jsou prostředek účinný, ale jejich nadužívání naštěstí brání fakt, že pro běžného voliče obstruovat znamená nepracovat. A den jednání sněmovny, ať už schvaluje zákony, nebo jen poslouchá libanonskou poezii, stojí skoro tři miliony.

Autor:




 




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Místostarostku České Lípy Alenu Šafránkovou (vlevo) hnutí ANO vyloučilo již...
Českolipské ANO se drolí, ze čtyř zvolených zbývá poslední zastupitelka

Klub českolipských zastupitelů zvolených za ANO opustily dvě nejvýraznější tváře: Zdeněk Ježák a Pavla Procházková. Oba vystoupili ze strany, mandát...  celý článek

I drobečci z novorozenecké JIP na brněnském Obilním trhu poznají teplo mámina...
Lékaři v Motole úspěšně operovali batole, které žilo s mechanickým srdcem

Lékařům ve Fakultní nemocnici v Motole se podařilo transplantovat srdce u batolete, které předtím strávilo čtyři měsíce s mimotělním mechanickým srdcem. Lékaři...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Recept na lepší školství? Přidat ředitelům a více analyzovat, míní organizace

Osmnáct organizací zaměřených na vzdělávání vypracovalo společně priority rozvoje vzdělávání na další čtyři roky. Koncept nyní prezentují politikům. Navrhují...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.