Jen dva dospělí, ale nejméně desítka z řad místní omladiny se nechala zlákat k nebývalé bitvě. Přímo na náměstí v obrovské kádi zadělávali kaši z mouky a vodu do ní napouštěli z mnohasetlitrového barelu na multikáře.
"Já být vámi, šel bych rozhodně dál. Kaše sice není chuťově dobrá, ale je hodně lepivá a doletí daleko," varoval přítomné novináře asi pětatřicetiletý muž, když se začal připravovat na boj. "Základem všeho je obléct se tak, aby se kaše nikam nedostala," popisoval, když si oblékal pogumovanou oranžovou kombinézu.
Na nohy vysoké šněrovací gumové boty, hlavu mu kromě gumové plavecké čepice a kapuci chránily ještě klasické brýle a čiré plastové brýle podobné lyžařským. "Z vlasů jde kaše hodně špatně. Až bude po bitvě, oblečení pověsím, ostříkám hadicí a až uschne, zbytek odrolím," vysvětloval, než odešel na bojiště.
Tam se příchozí rozdělili na dvě skupiny. Každá z nich měla připravené vědro s asi patnácti litry lepivé kaše, další desítky litrů bojové kaše zůstaly u multikáry.
Po odpočítání oba tábory po sobě začaly metat kaší. Po chvíli se výrazně změnil nejen vzhled bojovníků, ale tím, jak byli pomazaní kaší od hlavy k patě a nikdo už nedokázal rozeznat, do jakého tábora kdo patří, vrhal kaši každý proti každému.
Po pěti minutách byl konec. Účastníci mnohdy připomínali bojovníky ze sci-fi filmů, protože nejeden z nich měl místo nosu krápník z kaše.
Dva nejbojovnější mladíci se ve finále usadili do už prázdné velké kádě. "Dělejte, kdo chcete ještě fotku! Kaše tuhne. Musíme už běžet do řeky. Půl hodiny v ní budeme, aby se kaše odpučela. Pak se budeme doma hodinu drhnout ve vaně kartáčem a z nosu budeme kaši týden vysmrkávat," líčil neradostné vyhlídky následujících hodin mladík. Jméno už při běhu do řeky říct nestačil.
