(autor: Ladislav Němec, MAFA)
Elegantní zlacený a bohatě zdobený povoz, který byl vyroben v roce 1745, tam bude lidem představen poprvé. Posledních bezmála šedesát let stály schwarzenberské sáně, v jejichž sedátku se vozila v polovině 18. století z Vídně do Schönbrunu Marie Terezie Lichtenštejnová, manželka knížete Josefa Adama Schwarzenberga, v zámeckém depozitáři.
Teprve před rokem se z něj 3,6 metru dlouhé, 1,2 metru široké a 1,3 metru vysoké sáně z těžkého dubového a jasanového dřeva dočasně přestěhovaly do pražského ateliéru, kde se o jejich renovaci postarali restaurátoři Jan Staněk s Martinem Zmeškalem. Opravený povoz přivezli v pondělí odpoledne zpátky do krumlovského zámku.
"Saně jsme nevážili, ale docela se pronesou. S jejich přemístěním mají co dělat čtyři dospělí chlapi, při cestě na větší vzdálenost jsme posilovali na šest nosičů," uvedl restaurátor Martin Zmeškal.
Oba odborníci, jejichž hlavním úkolem bylo obnovit původní zlacení historického povozu a dát mu i správnou dobovou patinu, strávili dlouhé hodiny nejdříve při zakonzervování spodních vrstev barvy a laku, ale také při odstraňování vrchního nepůvodního zlacení. Teprve pak se mohli pustit do nového pozlacování sání.
Ke spolupráci si přizvali i řezbáře Jiřího Kobra. "Kostra saní je jasanová v kombinaci s dubem a jednotlivé díly řezeb jsou lipové. Právě ty bylo třeba doplnit, protože jich spousta chyběla," objasnil restaurátor Jan Staněk.
Po složení dobového povozu zpátky v zámku se ho vzápětí ujaly restaurátorky, které si do konírny přivezly obnovené čalounění z jeho kokpitu. "Na čalounění jsme dělaly asi půl roku. Vždycky se snažíme zachovat co nejvíc původního materiálu,“ řekla pražská restaurátorka Radka Kalabisová, která při tom spolupracovala s kolegyní Vladimírou Lipskou.
Na více než dvě stě šedesát let starém sametovém obložení sedačky s bohatým vyšíváním se čas výrazně podepsal. Sametový podklad už se úplně rozpadal, vyšívání kdysi pozlacenou hedvábnou nití se uvolnilo a dávno ztratilo svůj zářivý lesk.
Restaurátorky se snažily pouze prodloužit životnost dochovaného textilu a pak ho spolu s čalouníky zase vracely zpátky do sání. Jen ty části, které zcela chyběly, nahrazují novou látkou. Ta musí působit neutrálně a co nejvíc splynout s historickým originálem.
"Dovedu si představit, že sedím v saních, které letí zasněženou krajinou. Za mnou stojí na stupátku můj kavalír, který zkušeně drží otěže koně, jenž táhne saně. A pak se vrátíme do zámku, dám si horký punč a jdu večer na představení do barokního divadla," zasnila se Radka Kalabisová při posledních úpravách vybledlého sametového čalounění do nablýskaných rokokových sání.
Na rozdíl od kněžny, která v nich jezdila v dlouhém slavnostním průvodu do Schönbrunu, by jela raději okolo krumlovského či hlubockého zámku.
