V létě 1989 se ledy v Evropě hýbaly jen zvolna. Berlín ještě rozdělovaly masy betonu a na svůj moment stále čekala i československá sametová revoluce. V Pobaltí, kde tvrdě vládl Sovětský svaz, vzdor nikdo nečekal.
Už v minulých letech se tu objevily náznaky nepokojů, ale soudruzi je vždy udusali k plné spokojenosti moskevských pohlavárů. Ve středu 23. srpna ale bylo všechno jinak. Aktivisté ze tří baltských hnutí za nezávislost připravili komunistům hořké překvapení.
U příležitosti 50. výročí podepsání paktu Molotov-Riebbentrop, který tajnými dodatky rozdělil Evropu mezi Sovětský svaz a nacistické Německo, uspořádali dosud nevídanou akci. Zmapovali trasu, jež vedla všemi třemi státy, a vyzvali lidi, aby spojili ruce v dlouhý řetěz.
Akce měla až nevídaný ohlas. Po celé trase svážely lidi autobusy, některé závody lidem daly dovolenou a celé Estonsko dokonce vyhlásilo prázdniny. Celou akci koordinovalo i rádio.
Kolem 19. hodiny všichni lidé spojili na 15 minut ruce. V tu chvíli se had z téměř dvou milionů občanů všech tří států táhl všemi třemi hlavními městy z litevského Vilniusu až do 600 kilometrů vzdáleného Tallinu v Estonsku.
Odpověď z Moskvy byla překvapivě vlažná a hrozba, že snahu třetiny všech obyvatel pobaltských republik rozjezdí tanky, se ozývala celou dobu jen v náznacích. Nakonec Moskva sílu nepoužila a za necelých šest měsíců vyhlásil první stát v Pobaltí nezávislost - byla to Litva.
Celá akce byla důležitá z několika důvodů. Světu ukázala solidaritu pobaltských národů a pro aktivisty byla skvělou příležitostí předvést, že nezávislost Pobaltí je více morální než politickou otázkou.
