Nástrah připravili pořadatelé na závodníky nepočítaně. Po startu se musely stroje co nejrychleji vydrápat do prudkého kopce, následovala prudká otočka kolem stromů a sjezd do prostoru startu.
Pak závodníci museli přes terénní vlnu znovu vyjet na kopec, po sérii šikan následoval šedesát metrů dlouhý sprint po mezi.
Na konci rovinky závodníci brzdili, seč mohli, aby se vešli do zatáčky a hned za ní na ně čekala umělá překážka - mulda připomínající téměř skokanský můstek. Právě na ní skončily naděje Martina Zajíčka. Jeho modrému traktoru při sjezdu odpadlo levé přední kolo.
"Potřebujeme traktor s navijákem do zadní části tratě. Vím, že traktorů je tu nepočítaně, ale může někdo dojet a odtáhnout porouchaný závodní stroj z trati? Jsme na závodech traktorů, ale když ho potřebujeme, zrovna tu žádný není," smál si při neplánované přestávce startér závodů.
Zachráncem byl Rudolf Skoták, který se svým doma postaveným traktůrkem vybavený nejen navijákem, ale i slunečníkem, Zetor 25A Martina Zajíčka odtáhl mimo trať.
Aby si závodníci kromě prachu užili i trochu bahna, těsně před cílem projížděli bahenní lázní. Mnozí závodníci měli co dělat, aby v poslední šikaně dokázali klouzající stroj nasměrovat do cíle. Své o tom mohl vyprávět Josef Hrachovec. Ten při dojezdu do cíle druhého kola měl co dělat, aby se ocitl v sedle svého stroje se startovním číslem 123.
Proč amatérští závodníci se svými traktůrky závodí? Milují adrenalin a chtějí ostatním dokázat, že jsou nejen výtečnými konstruktéry, ale i fantastickými šoféry.
Závody mají sice nádech recesistické akce, přesto je závodníci berou vážně a nepodceňují detaily. Traktoriáda je také přehlídkou mnohdy zajímavě konstrukčně řešených strojů, které by traktorem nazval asi jen málokdo.
