Žijí. 22. srpna, sedmnáct dní po závalu v dole San José pod vyprahlou pouští Atacama, uslyší záchranáři klepání na průzkumnou sondu. Když ji vytáhnou, je na ní připevněný vzkaz: "Jsme v pořádku v úkrytu, je nás 33."
Záběr na jednoho z chilských uvězněných horníků (22. srpna 2010)
Záchranáři k zavaleným horníkům vyhloubili zásobovací vrt o průměru grapefruitu. Dolů putují léky, jídlo, voda - jakýkoliv potřebný předmět kromě alkoholu. Později takzvané holubice doručí i dresy fotbalových hvězd či růžence od samotného papeže. Nahoru vyvážejí špinavé prádlo i dopisy (více čtěte zde).
Nad zavaleným dolem San Jose v chilském Copiapó se celou noc slavilo. (24. srpna 2010)
K dolu San José se sjíždějí příbuzní zavalených mužů. V improvizovaném táboře Esperanza (Naděje) vzdorují dennímu vedru a nočnímu chladu pouště Atacama. Čekají a modlí se. Bujará oslava chilského Dne nezávislosti jim ale neprojde. "Tohle není žádná fiesta ani letní tábor," vzkázal jim ministr hornictví Laurence Golborne.
Vzkaz zavaleného horníka Maria Gomeze své dceři Romině. (6. září 2010)
Holubice nahoru doručují rodinám další dopisy. "Až se dostanu ven, koupíme si svatební šaty a vezmeme se v kostele," slíbil Esteban Rojas své partnerce Jessice Yánezové. To Héctor Ticonas dostal od svého syna Ariela zprávu trochu jiného ražení. "Starouši, doufám, že jste všichni v pořádku. Sestře: vyřiď mámě, že až nás zachrání, tak mi nejméně měsíc bude muset vyvářet, jak nejlépe umí."
Zavalení chilští horníci poslali na zemský povrch další videozáznam. (30. srpna 2010)
Světová veřejnost hypnotizovaná chilským dramatem hltá video z podzemí. Horníci na něm příbuzným vysvětlují, jak v dole žijí. Zarostlí a špinaví muži bez trik říkají, že se často modlí, čas si krátí hraním domina. Později s videokonferencemi přestali, protože se prý nechtěli změnit v reality show (více čtěte zde).
Elizabeth Segoviová, žena zavaleného horníka Ariela Ticony, drží v náručí dcerku Esperanzu. Ta se narodila v době, kdy byl její otec uvězněn více než 600 metrů pod zemí.
Žena devětadvacetiletého Ariela Ticona 14. září porodila holčičku. Manželé pro ni společně vymysleli jméno Carolina, ale nyní dostala jiné jméno - Esperanza. Pyšný otec zhlédl záznam porodu na videu. Podle psychologů může šťastná událost podpořit psychiku izolovaných mužů (více čtěte zde).
Vrtné soupravy nad zavaleným dolem u města Copiapó pracují bez přestávky i v noci.
Experti u vrtné soupravy, která hloubí tzv. plán B, nepolevují ve svém úsilí a 17. září slaví úspěch. Tunel o průměru třicet centimetrů dosáhl až k zasypané šachtě. Technici ho poté museli rozšířit na šířku devadesáti centimetrů, vyztužit a připravit speciální kabinu, kterou se havíři vydají na povrch.
Bratr jednoho ze zasypaných horníků testuje záchrannou kabinu (26.9. 2010)
Kabinu nazvanou Fénix si na vlastní kůži ozkoušeli příbuzní třiatřiceti uvězněných. Kabinu o váze 420 kilogramů, vnitřní výšce asi 1,9 metru a vnitřní šířce 53 centimetrů vyrobily na zakázku chilské loděnice. Carolina Lobosová, pětadvacetiletá dcera jednoho ze zavalených, přiznala, že jí kabina připadala na první pohled příliš malá. Po vyzkoušení ji ale označila za pohodlnou (více čtěte zde).
Chilský horník Osman Araya se zdraví se svými příbuznými. (13. října 2010)
Po nekonečných 68 dnech začala evakuace. Jeden za druhým se horníci objevují na povrchu. Vítají je rozechvělí příbuzní i chilský prezident Sebastián Piňera. Jako šestý dorazil na povrch Osman Araya. Horníci se rozdělili na tři skupiny: První putovali nahoru zkušení muži, kteří mohli během cesty odstranit závady. Následovali nemocní a slabí, poslední skupinu tvořili psychicky nejodolnější horníci.
MISE SPLNĚNA. S tímto nápisem pózují záchranáři poté, co vysvobodili posledního zavaleného horníka z dolu San José. (14. října 2010)
Jako poslední z uvězněných se na povrchu vynoří vedoucí směny Luis Urzúa, který po celou dobu v dole zastával díky své autoritě funkci vůdce horníků. Spolu s chilským prezidentem a davem dojatých příbuzných zapějí chilskou národní hymnu. Záchranáři na dně dolu rozvinou nápis "Mise splněna." (více čtěte zde)
Lidé pomalu opouštějí okolí zavaleného dolu San José. (14. října 2010)
Po téměř sedmdesáti dnech drama končí. Obyvatelé tábora Esperanza se balí stejně jako 1 500 novinářů. Zachráněné muže čeká krátký pobyt v nemocnici a dlouhé měsíce v záři reflektorů. Pod zemí se údajně dohodli, že příjmy ze svého příběhu spravedlivě rozdělí na 33 dílů. Vydrží jejich solidarita nápor mediálního zájmu?
