Radek Khol z Ústavu mezinárodních vztahů se tomu usmívá: "Jako absolvent londýnské King’s College v oboru válečných studií má Jiří Šedivý z polistopadových ministrů obrany tu nejlepší kvalifikaci. Jeho diplom v oblasti bezpečnostní a vojenské politiky patří k nejrespektovanějším."
Šedivý se tedy podle Khola nemusí na obraně měsíce rozkoukávat a vojáci ho jen těžko opijí rohlíkem. Možná i proto hned vzápětí po příchodu na ministerstvo spustil slušný "personální fičák" - z pěti náměstků hned dva odvolal. "Nejde o žádný 'fičák', nýbrž o zjednodušení organizace ministerstva, a tedy i zefektivnění práce úřadu," vysvětluje.
Když premiér Topolánek nabízel Šedivému křeslo ministra obrany, volal do Marshallova centra středoevropských bezpečnostních studií v německém Garmisch-Partenkirchenu, kde Šedivý působil jako profesor s dvojnásobně větším platem, než dostane jako člen vlády. Premiérovu nabídku přesto neodmítl, i když, jak říká, může být v čele ministerstva obrany jen krátký čas. To v případě, že se vládě do měsíce nepodaří získat důvěru Sněmovny.
"Jestli riskuji? Možná, ale premiérova výzva mi stojí za to," říká ministr. Pokud vláda důvěru Sněmovny nezíská, návrat do půvabného alpského města je pro Šedivého uzavřen. Profesury v Marshallově centru se totiž vzdal. "Po něčem bych se musel asi poohlédnout, ale jsem v klidu, nemám obavy, že bych se neuživil," říká autor či spoluautor desítek vědeckých prací, odborných statí či recenzí o mezinárodní politice a bezpečnostních otázkách.
Zajímavá je i reakce některých českých generálů na otázku, co na příchod bývalého pomocného dělníka, jenž se v letech normalizace těžce protloukal, říkají. "Jsem na něj moc zvědav. Určitě má co nabídnout," slibuje si jeden z generálů, jenž shodou okolností studoval v Británii stejně jako Šedivý, třebaže Královskou vojenskou akademii určenou jen pro vojáky.
"To jsou pro mne velmi povzbudivá a zavazující slova," reaguje překvapeně Šedivý. V komunikaci s vojáky by nový ministr neměl mít potíže - v Marshallově centru totiž aliančním důstojníkům, s nimiž se počítá na nejvyšší armádní posty, přednášel.
Nicméně to, jak se excelentní teoretik na bezpečnostní otázky, který kromě šestiletého šéfování Ústavu mezinárodních vztahů nemá větší manažerskou praxi, osvědčí i jako ministr obrany, pod něhož spadá třicetitisícová armáda, se teprve ukáže. Radek Khol vidí jedinou Šedivého slabinu: "Možný velmi krátký mandát Topolánkovy vlády."
S jistou nadsázkou lze o ministrovi říci, že navazuje na rodinnou "ministerskou tradici". Jeho otec a disident Jaroslav Šedivý působil v Klausově vládě jako ministr zahraničí. Praktické zkušenosti s armádou však Šedivý přece jen má. I když s tou československou, kterou dirigovala Moskva. Jako voják v základní službě si v ní odsloužil dva roky.
A jak hodnotí tu nynější? "Některé jednotky jsou špičkové. Jiné na sobě musí pracovat. Proto chci zastavit katastrofální pokles výdajů na obranu, jinak to povede k bankrotu armády."
