Mnoho lidí už slyšelo o plánech velkých automobilek, jako jsou Honda, Toyota nebo Hyundai, zahájit kolem roku 2015 komerční výrobu automobilů poháněných vodíkovými palivovými články. Daimler, Ford a Nissan se chystají přijít s těmito automobily zhruba v roce 2017. Německo má v plánu vybudovat do roku 2015 nejméně padesát vodíkových čerpacích stanic, které se stanou základem celostátní sítě. Japonsko a Korea ohlásily podobné záměry.
Ještě důležitějším, byť do značné míry nepovšimnutým poselstvím je zpráva, že některé evropské země, zejména Německo, zahájily projekty, které kombinují obnovitelné zdroje typu solární a větrné energie s vodíkem pro skladování energie, výsledkem čehož by byly čisté, bezemisní a stabilní energetické sítě, které by nepotřebovaly uhlí, ropu ani jadernou energii.
Ekologicky šetrné. Nové kancelářské objekty budou využívat maximum solární energie a denního světla
Vítr je poklad
Podstatou nové studie dvou amerických vědců Willetta Kemptona a Coryho Budischaka je poznatek, že kombinace obnovitelných zdrojů a skladování vodíku by mohla do roku 2030 plně napájet velkou elektrickou síť při nákladech srovnatelných s dnešními. Kempton s Budischakem vyvinuli počítačový model větrné a solární energie kombinované se skladováním, který by dokázal uspokojit poptávku pro jednu pětinu americké sítě. Výsledek podle Kemptona nabourává „ustálený názor, že obnovitelná energie je příliš nespolehlivá a drahá“. Budischak k tomu dodává, že „při využití vodíku ke skladování můžeme například provozovat elektrický systém, který by dnes po 99,9% času dokázal uspokojovat potřebu 72 gigawattů, přičemž by využíval 17 GW solární energie, 68 GW mořské větrné energie a 115 GW pevninské větrné energie“.
Zmíněná studie poskytuje vědeckou oporu několika podobným projektům, které dnes probíhají v Evropě s cílem prokázat, že plynný vodík uvolněný při elektrolýze vody – můžeme si ho představit jako zemní plyn zbavený znečišťujícího uhlíku – a uskladněný například v podzemních solných jeskyních dokáže vyrovnávat kolísání výkonu, které je pro solární a větrnou energii charakteristické. Částečně se přitom opírá o dvě nedávné studie Stanfordovy univerzity a Carnegieho institutu, které dospěly k závěru, že – jak uvedl expert na atmosféru z Carnegieho institutu Ken Caldeira, „ve větru je obsaženo víc než dost energie na to, aby stačila pro celou civilizaci“.
Jaderná elektrárna v německém Neckarwestheimu (ilustrační snímek)
Nabídka roste
Zatím poslední iniciativa, která má letos proběhnout nedaleko od Bruselu, dostala roztomilý název „Projekt Don Quichote“ („Demonstrace nového, kvalitativně novátorského konceptu vodíku a elektřiny z větrných turbín“). Jejím cílem je zaměřit se na skladování a dopravu energie v průmyslovém měřítku a poskytnout energii pro vysokozdvižné vozíky s palivovými články. Partnery projektu jsou jeden belgický potravinářský řetězec, Evropská komise a různé evropské organizace a firmy. Elektrolyzér a palivový článek poskytne kanadská společnost Hydrogenics.
Jiných pět firem zahájilo v prosinci na hlavním berlínském letišti Schönefeld pilotní projekt v objemu deset milionů eur, který má rozšířit tamní vodíkovou čerpací stanici a učinit ji CO2 neutrální tím, že ji napojí na nedalekou větrnou farmu. A dvě německé energetické společnosti Thüga a E.ON zase počátkem loňského roku oznámily výstavbu dvou demonstračních plynových elektráren. Na podzim roku 2011 pak zahájila provoz první hybridní elektrárna na bázi obnovitelné energie a vodíku na světě – ta vyrábí elektřinu a současně vodík jako palivo pro automobily.
Základní kámen elektrárny položila o rok dříve sama německá kancléřka Angela Merkelová, čímž dala velmi silně najevo, že to s přechodem Německa na čistou obnovitelnou energii myslí vážně. Tolik citovaný Energiewende neboli „energetický obrat“, který v roce 2010 oznámila, je pravděpodobně jedním z nejsmělejších počinů ekologického státnictví v dějinách.
Řezno, Německo. "Sluneční dům" Lehnerových je obestavěný kolem obřího zásobníku na 38,5 kubíku vody, kterou ohřívají solární kolektory. Systém zajistí vytápění a ohřev vody pouze ze sluneční energie.
Řezno, Německo. "Sluneční dům" Lehnerových je obestavěný kolem obřího zásobníku na 38,5 kubíku vody, kterou ohřívají solární kolektory. Systém zajistí vytápění a ohřev vody pouze ze sluneční energie.
Tak do toho!
Podle spisovatele a ekologa Billa McKibbena stojí Německo v popředí mezinárodního boje proti klimatickým změnám: „Jasná alternativa a nejlepší zpráva za rok 2012 přišla z Německa, velké země, která bere klimatické změny vážně… Loni v létě [Němci] několik dní vyráběli více než polovinu spotřebované energie ze solárních panelů.“ Vodíková technologie přitom bude nedílnou součástí rozvíjejícího se německého systému založeného na obnovitelné a alternativní energii.
Příklon Německa k obnovitelné energii bude mít pravděpodobně mnohem širší pozitivní dopad. V sérii šesti článků s názvem „Německý odchod od jádra“, která vyšla ve věstníku Bulletin of the Atomic Scientist, se tvrdí, že odklon od jaderné energie má už dnes „měřitelný ekonomický a ekologický přínos“.
Český autobus na vodíkový pohon
Český autobus na vodíkový pohon
Český autobus na vodíkový pohon
Lutz Mez, politolog Svobodné univerzity Berlín, nabízí obecnější pohled: změna směřování země podle něj „viditelně přerušila spojitost mezi nabídkou energie a hospodářským růstem“ a „rozvíjející se Energiewende namísto pouhého jaderného útlumu“ přinese „trvalé reformy sociální, hospodářské, technologické a kulturní politiky v Německu“.
Na mysl se tak dere otázka: Na co ještě zaostávající země čekají?
Peter Hoffmann, autor knihy Tomorrow’s Energy: Hydrogen, Fuel Cells, and the Prospects for a Cleaner Planet (Energie zítřka: vodík, palivové články a vyhlídky čistší planety), je šéfredaktorem a vydavatelem časopisu Hydrogen & Fuel Cell Letter (www.hfcletter.com).
Copyright: Project Syndicate, 2013. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
