Na sjezdu mohli aspoň spatřit ČSSD bez závoje.
Začátek druhého dne úmorného brněnského povídání naznačil, že strana je pořád stejně ohyzdná. Delegáti našli před sebou čtyřkilovou bichli oslavující předsedu: Paroubek koupající se, Paroubek se sochami světců, Paroubek pozdravovaný lidem…
V kuloárech se jí vysmívali i mnozí delegáti, nepotkal jsem jediného, který by s vážnou tváří řekl: To je dobrá věc.
A zatím předseda začal řídit schůzi, jako by neutrpěl o den dřív jednu z nejtěžších porážek v životě. Musel se smířit s tím, že když se sejde deset sociálních demokratů, tak čtyři z nich budou jeho odpůrci.
Ne pro Klause
Teď ale při zdravicích zahraničních hostů, pouštěných na velké plátno v sále, ne bez samolibosti glosoval projev rakouského premiéra Gusenbauera: "Děkuji Alfrédovi za jeho vystoupení, setkávám se s ním často, v nejbližší době se sejdeme u vínečka ve Wachau (což je kouzelná vinařská oblast při Dunaji)."
Druhý den však pro Paroubka skončil před půlnocí lépe než ten první. Přítelkyně a přátelé mu udělili ještě jednu lekci, když na místo předsedy kontrolní komise zvolili jeho zavilého odpůrce Starce.
Leč při výběru místopředsedů už Paroubkovi šli na ruku a odsouhlasili i dvě vlajkové lodi jeho požadavků: volbu předsedy strany všemi členy a výzvu k poslancům a senátorům, aby příští rok nehlasovali pro Klause.
Paroubek jako Topolánek
Vlastně tak řekli: vládni si dál se svými lidmi, ale nechceme všemocného cara se zlými rádci, nýbrž moderního vladaře, který ctí ústavu a hlas lidu. Ale co ona tolik oslavovaná modernizace?
Pokud má Topolánek na rozkročení ODS a "stranické vzdělávání" copyright, může se klidně připojit k Altnerovi a žalobou poslat ČSSD ke dnu. Paroubkova modernizace je totiž opsána od ODS – jen zleva.
Odpovídá to předsedovu pragmatismu: učí se od úspěšných. Když totiž Topolánek zbavil ODS nátěru nafoukané technokratické sekty, začal vítězit.
Dělnický Masaryk
A jeho sok chce teď zbavit svou stranu zatuchlého odéru krátkých doutníčků, hospody U Kaštanu, promaštěných montérek, laciných klobás a výčepního piva.
Touží po pracovitých stínových ministrech, solidním vzdělávacím institutu, po přípravce pro mladé členy a kandidáty do všech voleb. Zkrátka chce být sexy a in.
Jenže stane se z Masarykovy dělnické akademie obdoba CEVRO jenom tím, že se odstraní zastaralé slovo "dělnická"? Jedině až bude mít ČSSD svého Langera, který to dokáže.
A Tvrdík není Langer, byť na něj i přes kritiku mnoha delegátů nedá předseda dopustit.
Buldozer v ČSSD
A v tom je problém socialistů, ze kterého není snadné se dostat: Aby se mohli změnit, potřebují dostatek ctižádostivých, dravých a bezskrupulózních mužů a žen. Jenže aby takové získali, musí se nejdřív změnit.
Jinak vášnivá touha staré strany po mladých zajíčcích zůstane ryze platonická. Stejně jako touha mnohých voličů po solidní, důvěryhodné a nekomunistické levici.
Paroubek má přezdívku buldozer. Pustí se do Kolumbova vejce s nasazením. Neví, že nepotřebuje sílu, ale jednoduchý trik. Nejdřív musí změnit sebe, nebo odstoupit.
Ludvík XVI. zvaný Paroubek
Jeho pedantický, autoritativní a rozvláčný styl, smrtelně vážný kukuč, monotónní hlas, poučování, neschopnost přijmout kritiku, to vše je doslova symbolem nemodernosti.
Do jisté míry to pochopili i jeho spolustraníci a na sjezdu se potichu pokusili změnit dosud samoděržavnou ČSSD v konstituční monarchii. Leč z náznaků sebekritiky se nedá soudit, že by Paroubek chtěl totéž.
Měl by ale vědět, k jak tragickým následkům pro Ludvíka XVI. i pro celou Francii vedl pokus vzbouřit se proti konstituci.
