Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Oběť Saddám Husajn?

  10:03aktualizováno  10:03
Včerejší článek Pavla Macků Do války se Saddámem raději ne končí takřka dojemnou pasáží o pošlapávání práv suverénního státu a suverénních lidí v této zemi ze strany agresivních Spojených států. Ty prý měly raději zahájit útok hned a alibisticky nemaskovat své skutečné ambice podporou vyslání tzv. zbrojních inspektorů OSN. Jak autor naznačuje, ve skutečnosti totiž nejde USA o odstranění hrozby zbraní hromadného ničení, ale o kontrolu nad iráckými nalezišti ropy. Domyslíme-li tuto tezi do důsledku, dojdeme k závěru, že se na válku s Irákem chystal Bushův establishment již od začátku svého funkčního období a jen čekal na vhodnou záminku.

Vzhledem k tomu, že tento názor není ojedinělý a periodicky se objevuje v různých médiích, stojí za to na něj reagovat. Skutečnost je taková, že administrativa George W. Bushe měla po svém nástupu do funkce de facto jediný úkol: oživit americkou ekonomiku, nebezpečně spějící k recesi po dlouhých letech růstu. Vzhledem k prezidentově naprosté nezkušenosti v mezinárodních vztazích měl být přístup k této oblasti politiky velmi obezřetný - vzpomeňme, jak opatrně řešil Bush spor s Čínou ohledně amerického špionážního letadla, které po kolizi s čínskou stíhačkou nuceně přistálo na čínském území. Útok teroristů v září 2001 proto znamenal naprostý šok a následně obrat v americké zahraniční politice.
K pochopení kroků USA je zapotřebí si uvědomit, že od vzniku Spojených států nikdy nedošlo k ozbrojenému útoku na jejich území. Současná zahraniční politika USA je proto motivována nikoli agresivními sklony, ale velkými - a pro zbytek světa někdy obtížně pochopitelnými - obavami. A zde je také klíč k pochopení amerického tlaku na Irák: Představa, že někde existuje nepřátelský diktátor, který je schopen a ochoten použít zbraně hromadného ničení (jak v minulosti dokázal), nebo je poskytnout teroristům, je pro USA zcela nepřijatelná. Proto se připravují na potenciální vojenský konflikt, proto riskují zhoršení se svými arabskými spojenci v oblasti a nepřátelství světového veřejného mínění.
Faktem totiž je, že nebezpečí ze strany Saddáma Husajna je velmi reálné. Vzpomeňme si, že Irák od roku 1991 trvale porušoval a sabotoval přijaté rezoluce Rady bezpečnosti OSN a roku 1998 zbrojní inspektory ze země vypověděl. Podle všech hodnověrných zdrojů proto, aby mohl pokračovat ve vývoji a výrobě chemických a biologických zbraní. Pavel Macků správně uvádí, že inspektoři doposud žádné zbraně hromadného ničení nenašli, což - jak se zdá - jeho i mnohé další komentátory nadmíru překvapuje. Připomeňme však, že Husajnův režim měl celé čtyři roky na to, aby vyhodnotil předchozí činnost zbrojních inspektorů a připravil plán pro systematické klamání a podvádění po jejich návratu, s nímž jednoho dne musel počítat.
Jakmile by Husajn obnovil svůj zbrojní arzenál, velmi pravděpodobně by jej využil k mezinárodnímu vydírání, které praktikuje - bohužel úspěšně - Severní Korea. Stejně tak je možné, že by chemické nebo biologické zbraně prodal některé z teroristických skupin. Vzhledem k tomu, jak urputně Husajn na svých chemických a biologických zbraních trval, se nelze divit, že jsou představitelé USA a Británie skeptičtí ohledně jeho současných úmyslů. Lež patřila po celou dobu Husajnovy kariéry k jeho hlavním politickým nástrojům: proč bychom měli předpokládat, že se z notorického lháře (a kromě toho systematického kata a mučitele svých "suverénních občanů") stal náhle upřímný a kooperativní státník?
Historie ukázala, že Husajn rozumí jedinému argumentu, a to hrubé síle. Vyvíjení maximálního nátlaku na jeho režim proto není "zbytečným ponižováním a pošlapáváním suverenity", ale de facto jediným způsobem komunikace, kterému je Husajn ochoten naslouchat. Pokud něco může odvrátit válku, je to právě demonstrace masivní síly a ochoty ji použít. I pokud tato forma komunikace selže a skutečně dojde k válce, není nutné pro Husajna ronit slzy. Ostatně, první, kdo by si po odstranění tohoto obdivovatele Josifa Stalina oddychl, by byli iráčtí občané.

 

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Interaktivní mapa volebních výsledků
Dali vaši sousedé hlas Pirátům nebo ODS? Projděte si podrobnou mapu

Zajímá vás, kde dopadli nejlépe při letošních volbách Piráti nebo SPD Tomia Okamury. Redakce iDNES.cz připravila unikátní interaktivní mapu, díky které si...  celý článek

Karel Schwarzenberg a Jiří Pospíšil v pražském štábu TOP 09. (21. října 2017)
Pospíšil podal přihlášku do TOP 09. Objevují se hlasy, že by ji měl vést

Europoslanec a bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podal přihlášku do TOP 09. O možné kandidatuře do vedení strany je ale podle něj předčasné mluvit....  celý článek

Volební místnosti se uzavřely v sobotu ve 14 hodin a hned se začalo se sčítáním...
Stát zaplatí stranám za hlasy voličů 482 milionů. Nejvíc ztratila ČSSD

Politické strany a hnutí si letos přijdou díky hlasům voličů na 482 milionů korun ze státní kasy. Peníze se rozdělí mezi deset uskupení, která získala alespoň...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.