Intenzivně se Čapek zabýval fotografií pouze dva roky, od roku 1930 do roku 1932, kdy v prosinci vyšla jeho kniha o psí slečně Dášence.
"Věnoval se fotografii jako jedné z mnoha zálib. Přesto je šíře jeho záběru veliká, fotografoval rostliny, zvířata, portréty, krajinu, zahradu, fotografoval na cestách," řekl Scheufler před otevřením výstavy. Doplnil, že Čapek měl podle kritik, které psal, o soudobé fotografii velký přehled, uměleckou hodnotu však fotografii jako médiu
nepřipisoval. "Dával přednost člověku za fotoaparátem," konstatoval.
Kolekce, kterou hodlá po skončení výstavy 26. listopadu Obecní dům půjčovat k výstavním účelům českým městům, zahrnuje snímky Čapkových oblíbených kaktusů, zahrady, krajin z cest a také jeho přátel. Vedle portrétů evropských literátů se zde také objevují tři snímky prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Dosud nepublikovanou zajímavostí je páska s 16 Čapkovými portréty z automatu polyfoto. Z roku 1936 pocházejí snímky z Čapkovy cesty na sever.
Tři čtvrtiny vystavených snímků vyvolal fotograf Ivan Lutterer. V pozůstalosti Karla Čapka je přibližně 500 negativů a 200 pozitivů, některé z nich se dochovaly v původních rámech.
