| SOUTĚŽ O LÍSTKY: Kvíz najdete ZDE |
Materiál zpracovával rozsáhlý autorský tým sdružený kolem ředitele Archivu hl. m. Prahy Václava Ledvinky. Možná poprvé tak bude mít veřejnost možnost seznámit se s některými fakty, stojícími proti dosavadním obecným klišé a tvrzením. "Je to první kniha, kde je popisována alespoň v náznacích historie Obecního domu za socialismu i otázka působení umělců v Obecním domě," řekla Demová.
Málo známé například je, že Obecní dům měl původně stát zcela jinde - na nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice, kam se v druhé polovině 19. století přesunul ze staroměstských uliček tep obchodního života. Dnešní místo mělo být zastavěno blokem činžovních domů, později se také uvažovalo o novostavbě české univerzity, zemského sněmu nebo druhého českého divadla.
Město Praha se nakonec rozhodlo pro stavbu reprezentačního domu, který by byl projevem technické vyspělosti své doby a protiváhou Prahy německé. V lednu 1912 byl Obecní dům ještě v ne zcela dokončeném stavu slavnostně otevřen pro veřejnost výstavou Sdružení výtvarných umělců Mánes.
V letech 1994-1997 město financovalo celkovou rekonstrukci budovy, která může být svým rozsahem srovnávána s obnovou Národního divadla v osmdesátých letech. Dvě stovky restaurátorů se snažily navrátit krásu bohaté secesní výzdobě, která někde musela být pracně rekonstruována podle dobových fotografií.
Budova získala moderní technologické zázemí včetně počítačové sítě, rozhlasového a televizního studia. "Od loňského května vysíláme v pražské kabelové síti UPS patnáctiminutový kulturní měsíčník, začneme také produkovat dokumentární filmy," popisuje ředitel. Příjmy zvláštní příspěvkové organizace Obecní dům se totiž dosud splácí náročná rekonstrukce, která hlavní město stála jednu a tři čtvrtě miliardy korun.
