"Tady je pořád co dělat a to je motor, co mě žene dopředu. Vůbec si nevšímáme, že budou volby, prostě pořád na něčem děláme," říká starosta.
O oslavě podle něj nemůže být řeč. Přívlastek jednoho z nejzasloužilejších a nejzkušenějších starostů si nijak nepřipouští. "Oslava? Ne, jedině s černou páskou, protože uteklo mládí," říká s úsměvem starosta.
Dělat šéfa obce v zapadlé vesnici v Orlických horách nikdo nechtěl. Na národní výbor se dostal hned poté, co dokončil dálkové studium ČVUT v Praze. Dříve studovat nemohl, kvůli kádrovému posudku. Začátky byly skromné. Úřad byl tehdy ve staré mlékárně, při jednom zasedání se pod zastupiteli propadla podlaha. A tím začala éra přestavby všeho.
Josef ZámečníkJe mu 69 let a vystudoval ČVUT, stavební fakultu. V roce 1971 se stal v devětadvaceti letech předsedou Místního národního výboru. Před ním vedli vesnici většinou dosazení tajemníci. Třiatřicet let učí na průmyslovce v nedalekém Letohradu, část své učitelské praxe zde byl dokonce ředitelem. V roce 2004 získala obec Zelenou stuhu pro vesnici, která nejlépe pečuje o zeleň a životní prostředí. Loni se stal Starostou roku. Je ženatý, má dvě děti. |
"Škola, pak kostel, třetí byl obecní úřad, pak jsme každý rok něco budovali. Hlavně oprava kostela v 70. letech nebyla samozřejmou věcí," říká Zámečník. Z malé vesnice, kde nebyla kanalizace, škola ani hřiště, se postupem času stala obec připomínající malou alpskou vesničku.
Starosta tvrdí, na své funkci nikdy nelpěl. "Kdybych při některých volbách neprošel, nic by se nestalo. Nikdy jsem na své funkci nebyl závislý. Chtěl jsem vesnici vždycky dát, co jsem uměl i ze své profese, protože jsem lidem také projektoval bydlení," říká.
Kromě bydlení si starostův tým troufl navrhnout i kruhový objezd. "Učil jsem na stavební průmyslovce, na škole jsme si udělali studii, převést to do praxe, byla pak už hotová věc," říká Zámečník. Jednoduše: co si namalovali, to si v Písečné i postavili.
Když nepracuju, spím, říká starosta
Ostatně bytelnou koženou aktovku, v níž si nosí "svoje úřadování", si bere i do školy. Na letohradské průmyslovce učí 33 let, několik let dokonce celou školu vedl. Jeho předměty byla geodézie, geologie, mechanika nebo životní prostředí. Stejně jako do školy na částečný úvazek, také šéfování obci provozuje jako důchodce. V lednu mu bude sedmdesát.
"My tady neradi úřadujeme, proto jsme tady jen dvě hodiny týdně, ale pracujeme pořád," říká starosta. Každý den od půl sedmé už chodí v terénu po vesnici, dvakrát týdně jezdí na průmyslovku učit, v sobotu pracuje doma a v neděli má s kolegy "pojížďky" stavebního úřadu. "To není práce, ani akce Zet, to jsou pojížďky. Jindy se špatně scházíme," říká starosta.
Budovat, zlepšovat i krášlit by se v Písečné dalo i nadále. Obec však nedosáhla na dotace. V Písečné přibylo obyvatel a vesnice se dostala do jiné kategorie. "Jenže nejsou peníze. Růstem obyvatel jsme se připravili o všechny možnosti dotací. Tady jsou obecní byty, desetibytovka, přibylo hodně nových rodinných domků. Parcely nám takřka nestačily," říká Zámečník.
To ale neznamená, že stavební ruch ve vesnici končí. Obec nyní opravovala pětihektarový rybník, dokončila se náves.
Další akce už jeho rukopis neponesou. Toto období je starostou naposledy. Odpočívat nebude. Pomáhá synovi na stavbě, zastavit se příliš neumí. "Co dělám, když nepracuju? Spím," říká krátce Zámečník.
Dost možná ho mnozí považují za workholika, ale on podle svých slov odpočívat umí. "Rád pracuju a odpočinu si u takové práce, při níž nemusím moc přemýšlet," říká Zámečník.
