Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Občas už mi z nedostatku soukromí hrabe, tvrdí moderátor Kraus

  5:02aktualizováno  5:02
Na svém pořadu Uvolněte se, prosím si Jan Kraus cení tvůrčí svobody. I proto odmítá kritiku, že byl příliš měkký na Helenu Vondráčkovou. A je ochoten se o tom hádat i s Radou České televize.

Žádný televizní pořad nevyvolává v poslední době tolik kontroverzí jako Uvolněte se, prosím. Jeho moderátor Jan Kraus to ví a libuje si v tom. Když jsme proti sobě hodinu seděli v jedné pražské pizzerii a povídali si, pořád jsem čekal, jestli začne útočit i na mě. Nic. Spíše bylo vidět, že má na některé věci tak vyhraněný názor a že je zbytečné ho přesvědčovat o opaku.

Jste uvolněný?
Poměrně jo, ale je před polednem, tak to není ideální.

Uvolňujete se až večer?
Jsem večerní typ kromě doby mezi šestou a sedmou, to přijde vrcholná krize. Začnu zívat, mám pocit, že by bylo ideální jít si lehnout.

A jdete?
Nejdu. Pak se ohromně proberu buď představením v divadle, nebo něčím jiným a následně nemůžu dlouho usnout.

Předpokládám, že znáte slavnou komedii Někdo to rád horké? Máte to rád podobně horké v životě a v práci?
Někdo to rád horké je krásný film, miluji ho. Ale dnes v rámci vývoje komedie už není tak peprný. Přišel Tarantino a další.

Ptám se proto, že to někdy působí tak, že to máte rád hodně horké. Jdete hned do střetu.
Působí to tak, ale nedá se to brát paušálně.

Naposledy jste se chytil s Radou České televize kvůli Heleně Vondráčkové, která vystupovala ve vašem pořadu a hovořila o soudním sporu s Martou Kubišovou. Obvinili vás, že jste prý šel Vondráčkové na ruku.
Podobných dílů jako s Vondráčkovou vám najdu pět či deset. A nikdo si nestěžoval. Kdyby měl model "nejít na ruku" v zábavě platit, tak bych musel v díle, ve kterém jsem měl Ivetku, jíž se zjevila Panna Maria, do toho vletět a říci: "Pánbůh neexistuje!" Nebo by musel přijít někdo nevěřící, sednout si vedle ní a říci jí: "Mluvíte z cesty!" To s dovolením v zábavě naprosto odmítám.

Může být zábavný pořad vyvážený?
Nemůže. Chcete-li vyvažovat komika, je to jeho konec.

Jak kauza s Radou ČT vznikla?
Za normálních okolností by nevznikla. Kdyby byl radní Pavlata pobouřený, tak by to řekl na radě, tam by to probrali a nikdo by se to nedozvěděl. Ale Lucie Vadlejchová z Lidových novin obvolávala členy rady, co tomu říkají. Pak vyšla zpráva, že jsou dva z nich pobouření. Nakonec se ukázalo, že pobouřený je jen jeden, protože druhý jí řekl, že to neviděl, ale ona to tam nenapsala. V těch novinách prý dostávají za novou zprávu 500 korun. Takže je to kauza za pětikilo.

Neměl jste přece jen "útočit" na Helenu Vondráčkovou?
Řídím se při moderování svojí empatií. Metr ode mě sedí v poměrně citlivém rozpoložení starší dáma...

... to hovoříte o Vondráčkové jako o starší dámě?
Ano. Vážím si jí a mám pocit, že pokud se nachází v poměrně citlivém rozpoložení, tak je zbytečné na ni být agresivnější, než se mi zdá vhodné. Také jsem nevěděl, zda mi na to odpoví.

kraus se nechal převálcovat

Myslí si radní České televize Pavlata o rozhovoru s Helenou Vondráčkovou

Hosté ve vašem pořadu tuší, na co se jich budete ptát?
Zásadně ne. Neví to ani oni, ani já.

Ani vy to nevíte? Na obrazovce to působí, že jste připravený.
Zdání klame. Vidím, že máte připravené otázky, ale sám víte, že v rozhovorech pak použijete jen některé. Vždy musíte improvizovat. Kdybych vám zavolal a řekl: Pane Bucherte, promluvíme si spolu o rybařině, tak to nebude rozhovor, bude jen předstíraný.

Spousta rozhovorů je předstíraných.
Mám rád autenticitu, divák by v mém pořadu poznal, že to je jinak. Vy jste mi také neřekl žádnou otázku dopředu a já od vás nechci nic autorizovat.

Vraťme se ke sporu s radou. Pozvete někdy Martu Kubišovou, aby vysvětlila svůj pohled na soud s Vondráčkovou?
Naše dramaturgyně se o paní Kubišovou snažila dlouhou dobu. Ona nám ale dva tři roky říká, že nemůže. Paní Vondráčková to samé, přišla až teď. Trvá dlouho, než tyhle dámy získáte. Ale společně jsme je tam nechtěli. Představa, že je sezvete jako na schůzi a vyváženě to rozeberete, je pomýlená.

Vánoční soutěž Přesto – nemrzelo by vás, kdybyste kvůli kritice rady přišel o svůj oblíbený pořad?
Nechci to komentovat, protože se nacházím ve velmi citlivé fázi rozhodování. Čtyři roky jsem pouze prodlužoval smlouvu s Českou televizí, ale koncem října jsem dostal výrazně jiný návrh smlouvy, kterou jsem předal právníkovi, ať ji prozkoumá.

Mohl se obsah smlouvy změnit v důsledku vaší kritiky?
Nebudu to komentovat. V obchodních věcech dodržuji korektnost.

Do sporu s Českou televizí jste se dostal i v létě, když nechtěla opakovat díl s poslankyní Kateřinou Jacques, která se u vás znemožnila. Předložím vám čtyři varianty, proč si na rozdíl od jiných tvůrců dovolíte kritizovat "zaměstnavatele". První: Cítíte se silný, protože pořad Uvolněte se, prosím Česká televize moc chce, takže ji můžete i tvrdě kritizovat.
O tohle tam nejde.

Druhá: Kdyby vás nutili k odchodu, tak lehce přejdete s pořadem na jinou televizi.
O tohle tam nejde.

Třetí: Občas jste prchlivý a vyletíte.
O tohle tam také nejde.

Tak čtvrtá: Když vás něco naštve, tak se ozvete. Máte prostě takovou povahu.
Skoro trefa.

Skoro?
Pokud bych přistoupil na to, že budu v tomto ohledu onuční, tak bych ten pořad nemohl dělat. Možná to zní nadneseně, ale Uvolněte se, prosím stojí na svobodě. A improvizace, to je ta svoboda. Vy byste dělal rozhovory, kdyby vám šéfredaktor nějaká vaše témata vyndal a další dodal?

Nedělal. A šéfredaktor mi nic nevyndává a nedodává.
No vidíte. I já chci být, s dovolením, Buchertem. Ne tím, kdo za výplatu plní přání šéfredaktora. Vnímám televizi veřejné služby jako unikátní nápad, který garantuje svobodu nejen mně, ale i tvůrcům, kteří s ní nespolupracují.

Někdy mám pocit, že se Česká televize až tolik neliší od komerčních televizí.
Liší se málo. Je to jako turbína. Když ji roztočíte správným směrem, tak se letadlo zvedne. Když to samé zařízení roztočíte obráceně, tak výrazně brzdí.

A teď letí, nebo brzdí?
Rada České televize je z poloviny nekompetentní, na čemž trvám. Má to být zástupce koncesionářů, přitom je to zástupce parlamentních politických stran, které tam odkládají svoje vysloužilce. Jen se podívejte na klíčovou věc – výběr a odvolávání ředitele České televize. Paní Fibingerová je v radě osm či devět let a rada je už tak srostlá s vedením ČT, že tu televizi vedou společně. To je nežádoucí!

Jan Kraus

Herec a moderátor Jan Kraus se narodil 15. srpna 1953 v Praze.

Už od dětství se pohyboval ve filmovém prostředí. Zahrál si ve snímcích Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni či Gympl.

V posledních letech se však mnohem více proslavil jako pohotový a rýpavý moderátor v televizních talkshow. Nejdříve dělal na Primě Saunu a Další, prosím!, posléze v České televizi O.K. - Občan Kraus, Přesčas a nyní Uvolněte se, prosím. Své postoje vyjadřuje i v rádiu Frekvence 1 v pořadu Co vy na to, pane Kraus?.

A co program? Jak jdou některé zábavné pořady dohromady s veřejnoprávností?
I veřejnoprávní televize musí mít určitou sledovanost. Máte však pravdu, na některé pořady se nedá dívat. A pokud jde o zábavnost. My jsme udělali jeden díl o panu Wintonovi, zachránci dětí za druhé světové války. To bylo riskantní. Dokonce dva redaktoři televize se mě ptali, zda si lze z takových věcí dělat srandu. Zábava ale není nějaká legranda. Zábavný je pořad, který není nudný. Pro mě není zábavné, když někoho kopnete do zadku. Pro mě ne...

... ale někdy to tak vypadá.
Mám rád všechno, co není nuda, která vám občas do všeho spadne. I do rozhovoru, znáte to.

Může být člověk vždy vtipný?
Ne! Kdybych vám popsal některé mé pocity, tak byste se rozplakal.

Popisujte, vydržím to.
Mým vzorem byl Američan John Carson s pořadem The Tonight Show. Dělal to více než 25 let. Asi třetí od konce byl díl, kdy se chystá na vstup a hluboce se nadechne. U toho jsem si říkal: No jasně. Ani po letech to pro něj není žádná pohoda. I já tam jdu s tím, že to může být katastrofa.

Byla?
Mockrát. Sedím tam, dřu, jenže se stává, že host většinou mlčí či odpovídá jedním slovem. Co mám dělat? Můžu být vtipný, jak chci, a nic. Navíc i diváci jsou vždy jiní. Publikum je něco nepopsatelného. Jsem ale zvyklý z divadla. Hrajete představení patnáct let, lidi se vám tam vždy mlátí jako koně a najednou přijde večer a hrajete dvě hodiny v úplném tichu. To žasnete.

Nepotlačila televize do pozadí všechny vaše další aktivity? Teď jste vnímán především přes obrazovku.
Ten televizní pořad miluji. Opravdu. Je to adrenalin. Je to svoboda. Je to nervák i radost. Je fascinující, co všechno je v něm možné. Je to strašně osobní pořad a má svoje tvrdé dopady.

Jaké?
Málokoho lidi znají tak důvěrně jako mě. Stal jsem se erárem. Znají moje názory, postoje, soukromí. Znají vás tak důvěrně, až vám z toho někdy hrabe.

Dokážete se vždy soustředit na natáčení Uvolněte se, prosím tak, jak potřebujete?
Musím být odpočatý. Dávám si pozor, abych toho neměl moc a abych nebyl unavený. První, co se projeví při únavě, je ztráta zvědavosti. To si nemůžu dovolit. Nesmím tam přijít vymluvený.

Takže někdy schválně mlčíte?
Zejména ve čtvrtek před natáčením.

Jak to funguje doma? Tam také ostatním skáčete do řeči a jste sarkastický jako v televizi?
Doma je to daleko lepší.

Partnerka Ivana Chýlková vám vrací repliky?
Odpovím slovy Boženy Němcové: "Vzácná to žena." Důstojnými soupeři jsou i děti. Vyrůstal jsem v rodině, která byla velmi otevřená v projevování názorů. Svoboda skákání do řeči u nás byla veliká, formovalo nás to. Kdybyste někomu neskočil do řeči, tak jste se nedostal ke slovu. Rodiče měli rozdílné názory, občas se hádali, ale já vyrůstal v tom, že jiný názor neznamená nenávist.

Jak ale můžete dělat Uvolněte se, prosím, když mnoho Čechů považuje jiný názor téměř za zločin?
Nezjišťuji to, s hosty před a po pořadu nemluvím, není na to čas. Poděkuji jim, vážím si každého, kdo přišel.

Objednala vám někdy dramaturgyně Simona Matásková někoho, koho byste nechtěl?
Často. Ale každý host má stejné podmínky. Jsem přece najatý, abych klábosil s tím, kdo spadne do pohovky. Kdyby to bylo postavené na tom, že si budu vybírat sám, tak už ten pořad neexistuje.

A nevadí vám, já jim tak říkám, "úchyláci"? Někdo s hadem, psy či člověk v bublině.
Mám je hrozně rád! Dokonce se na ně někdy těším víc než na celebrity. Ty však mají takzvaně komerční hodnotu, která zajišťuje sledovanost.

Odmítá někdo přijít do Uvolněte se, prosím?
Třeba Pavel Bém. Je skupina těch, co nechtějí, a naopak druhá, kteří chtějí. Z každé se někdo po čase odloupne a objeví se tam. Tipy píší i diváci, často je bereme.

Vetoval jste někoho?
Ivana Langera. Nemá cenu se prát v zábavném pořadu. To myslím v nadsázce.

Vybíráte si někoho sám?
Ano. Pokud však jde o politiky, tak mám zásadu: komik si nesmí zadat, nesmí to být pro jednu partaj.

Z vašich názorů mám pocit, že s komunisty máte problém.
Osobní problém. Žil jsem v komunismu dost dlouho, považuji je za zloděje mého života. Jednou jsem měl na Primě pana Filipa a už po pěti minutách jsme na sebe byli nalepení. Začal jsem o lágrech, což je u nás v rodině oblíbené slovo, a on řekl něco jako, ať jsem opatrný. Redaktorka pořadu si hned běžela stěžovat, jak jsem s ním hnusně mluvil.

Sledujete podrobně českou politiku?
Sleduji a ona není ničím jiným než odrazem české společnosti. Je to klišé, ale nevím, jak bych to popsal výstižněji. Poslanci nejsou odněkud dovezení, je to výběr elit v rámci stran.

Vy tradičně nepodporujete levici. Co vás vedlo k tomu, že jste se před plánovanými předčasnými volbami podílel na knížce rozhovorů s Jiřím Paroubkem?
Čekal jsem podobné výhrady, protože tady je část šosáků, kteří to považují za nepřijatelné. To s dovolením ne! Jsem demokrat, nebudu se účastnit kolektivních omáček. Všiml jsem si, že média vedou kampaň hlavně proti Paroubkovi. Proto, že je malý, tlustý a že má nějakou pihu. Až pak se řeší politika. Pohybuji se v prostředí, kde sice všichni volí pravici, ale současně chtějí dotace na divadla.

Paroubek si ale může za kritiku částečně sám svou agresivitou a malou otevřeností. Nebo máte jiný názor?
To je jeho věc. Nenávidím přístup, že se nepatří hovořit s Paroubkem! Posuzování lidí podle toho, jak vypadají, je pro mě nepřípustné. Znám to od dětství. Vešel jsem do obchodu, řekl dobrý den a oni řekli: "Hlavně slušně, chlapče." Já jsem si za svůj ksicht platil. Když vidím, že se něco podobného uplatňuje v politice, tak je to pro mě nepřijatelné. Jako kdyby se vám smáli kvůli jménu. Jde to na hajzlu na devítiletce, ale pak už to holt nejde. A druhá věc – to samé po mně chtěl i Topolánek v době, kdy probíhala kauza Kořistka. Chtěl někoho, kdo je od rány a kdo k němu nebude servilní. Řekl jsem, že to rád udělám. Pak už nezavolal a dělal to Petr Žantovský, takže to od rány nebylo.

Mnoho lidí si i tak myslí, že jste to pro Paroubka udělal kvůli penězům.
Udělal jsem to zdarma. To jsem si vymínil. Aby na mě nepadlo podezření. Někdo tomu nechce věřit, ale já jsem čestný člověk. Nenajdete na mně nic.

Nehledám, ptám se.
A já odpovídám, že je mojí povinností jít proti srsti. I v případě Paroubka. Po srsti to moc nežeru. A pokud byste chtěl znát moji politickou orientaci, tak jsem napravo od sociální demokracie a nalevo od ODS. Ale lidovce bych nevolil.

Váš vzor John Carson dělal svoji show desítky let. Umíte si představit, že byste Uvolněte se, prosím moderoval dvacet let?
Neumím, protože do toho může vstoupit úmrtí a jiné drobnosti.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Chce EU zakázat písmeno „Ř“? Dezinformacím na internetu neujdou ani děti

Závislost na internetu, kyberšikana, dezinformace. Těmto rizikům jsou vystaveny všechny děti, které používají internet. Je proto důležité, aby se mediálně...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Co dělat, aby váš hlas nepropadl? V triku s rudou hvězdou k volbám nechoďte

Už za několik hodin začnou sněmovní volby. Jak volit, abyste nepřišli o hlas? Musíte mít platný průkaz totožnosti, politicky neutrální oblečení a vhodit...  celý článek

Poznáte místo?
100 POHLEDŮ: Baráčky jak lepidlem k sobě přilepené. Poznáte místo?

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.