Policisté, jejichž úkolem je chránit bezpečí občana a zasahovat proti narušitelům veřejného pořádku, jsou vybaveni zbraněmi, které jsou zastaralé, nebezpečné a někdy i nefunkční. Nabízí se otázka: Může pak policista účinně bojovat proti kriminálním živlům? A co víc, nestává se tak spíše nebezpečným sám sobě a svým spoluobčanům? Středeční postřelení dvaadvacetiletého muže a tři roky starý případ zastřelení německého občana hovoří pro tuto myšlenku.
Případ přezbrojování české policie se táhne již od roku 1995 a podle toho, že peněz vyčleněných ze státního rozpočtu pro ministerstvo vnitra je stále méně, vypadá to, že řešení je skutečně v nedohlednu.
Ministerstvo vnitra připustilo, že existuje riziko, že zbraň nechtěně vystřelí, zvláště pak při pádu či úderu. Tento argument však nebyl natolik závažný, aby se zbraně přestaly okamžitě používat.
Staré přísloví říká: ryba smrdí od hlavy. A dokud ministerstvo vnitra nepřipustí, že jsou policejní zbraně nebezpečné a okamžitě je nestáhne, nebudou si ani policisté připouštět, že zbraň za jejich opaskem je hrozbou nejen jim, ale celému okolí.
Občan to nemá lehké, bojí se nejen kriminálních živlů, ale i policistů, kteří ho paradoxně také ohrožují. Muž, který leží v nemocnici v Jindřichově Hradci s vážným poraněním hlavy, byl strážcem pořádku ohrožen nejen na zdraví, ale i na životě.
- čtvrtek 22. října 1998
