Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Obamova zahraniční politika se hlavně snaží neprohrát

  8:46aktualizováno  8:46
Hodnotit výkon amerického prezidenta v oblasti zahraniční politiky po jednom funkčním období je vcelku obtížné vzhledem ke složitému diplomatickému a strategickému prostředí a značným domácím omezením, s nimiž se každý americký prezident potýká. V předvečer listopadových prezidentských voleb je však důležité rozpoznat síly, které utvářely zahraniční politiku Baracka Obamy, a vyhodnotit, jak si s nimi poradil.

Protesty proti USA a amatérskému snímu Nevinnost muslimů v Pákistánu (20. září 2012) | foto: Reuters

Obama dodržel slib, že během svého prvního funkčního období stáhne americké jednotky z Iráku. Tento krok se však ukázal jako strategická porážka vzhledem k tomu, že podstatně umenšil politický vliv Spojených států v Iráku. Vláda premiéra Núrího Málikího začíná být stále větším spojencem Íránu. Obamovi, který se stavěl proti válce v Iráku, by se současná situace v této zemi neměla vyčítat. Nepodařilo se mu však situaci zlepšit ani pomoci iráckým šíitům a sunnitům dosáhnout politického kompromisu.

Naopak v Afghánistánu – který pokládal za konflikt z nutnosti – Obama válku rozšířil a zatlačil Tálibán do defenzívy. Po roce 2014 však USA začnou vojáky stahovat i z této země, aniž definovaly politické řešení, které by bylo v souladu s jejich zájmy.

Íránský klerik v uniformě a raketa typu země - vzduch během vojenských manévrů

Íránský klerik v uniformě a raketa typu země - vzduch během vojenských manévrů v provincii Isfahán v roce 2009

Nový začátek a reset nenastaly

Americké strategické partnerství s Pákistánem, kde Obama dosáhl významného symbolického vítězství, když eliminoval Usámu bin Ládina, je naopak v troskách. Vztahy mezi USA a Pákistánem se vrátily na úroveň před 11. zářím 2001, kdy vzájemná nedůvěra minimalizovala spolupráci. V podstatě tedy platí, že v žádné z oblastí představujících strategickou výzvu pro americkou bezpečnost, které Obama zdědil – Írán, Severní Korea, Irák, Afghánistán, Pákistán a izraelsko-palestinský konflikt –, nedosáhl prezident prakticky žádného významného politického zisku.

Pomineme-li Obamovu šikovnou reakci na arabské jaro – jediné strategické překvapení, jemuž jako prezident čelil –, pak jeho důvěryhodnost v muslimském světě setrvale klesala a klesá. Nedokázal naplnit klíčový slib, který dal v roce 2009 ve svém projevu v Káhiře: totiž že bude „hledat nový začátek mezi Spojenými státy a muslimy z celého světa“.

Obamova snaha o zlepšení vztahů s Ruskem – ztělesněná v nové Dohodě o snížení počtu strategických zbraní (START) – navíc nevedla ke skutečnému „resetu“ v bilaterálních vztazích, a to do značné míry proto, že ruské vedení vyznávající stále více sovětský styl nedůvěřuje americkému establishmentu, jenž dál pokládá Rusko za nepřítele. A americko-čínské vztahy se zhoršily, přičemž Amerika se snaží vzestup Číny strategicky řídit – například prostřednictvím regionálních obchodních dohod a zvýšené vojenské přítomnosti v Asii.

Vojáci a policisté stojí u ohořelých vraků aut, která vybuchla v Bagdádu (13.

Vojáci a policisté stojí u ohořelých vraků aut, která vybuchla v Bagdádu (13. června 2012).

V multilaterálních otázkách je Obamův výkon stejně málo působivý. Přestože se zavázal k sedmnáctiprocentnímu snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 – a navzdory svému prohlášení, že v této oblasti nebude tolerovat nečinnost –, po drtivém vítězství republikánů ve volbách v listopadu 2010 jednoduše přestal toto téma nadnášet.

Vyhnout se nejhoršímu, nikoliv usilovat o nejlepší

Domácí tlak přiměl Obamu také k zanedbávání obchodních problémů. Za ztroskotání kola jednání o globálním obchodu z Dauhá nesou značnou odpovědnost USA.

Významným Obamovým zahraničně-politickým průlomem naproti tomu bylo, že dokázal vymanit USA z kazajky „globální války proti teroru“. Tím, že odhodil černobílou rétoriku této „války“, umožnil Spojeným státům opětovně získat politickou legitimitu, kterou předchozí prezident George W. Bush ztratil, a nesnížit přitom jejich strategickou důvěryhodnost.

George W. Bush navštívil s manželkou Anglii

George W. Bush navštívil s manželkou Anglii - Amerického prezidenta čekali v Londýně demonstranti kritizující především válku v Iráku (15. června 2008)

George W. Bush navštívil s manželkou Anglii

George W. Bush navštívil s manželkou Anglii - Amerického prezidenta čekali v Londýně demonstranti kritizující především válku v Iráku (15. června 2008)

Jimmy Carter po válce ve Vietnamu doufal, že učiní zavedené americké politice přítrž. Kvůli počínání jeho administrativy – včetně těžkých omylů v Íránu a Afghánistánu – však USA působily slabě a nerozhodně. Obamova politika sice neoslabila mezinárodní postavení Ameriky, ale také nevedla k úspěchům srovnatelným s navázáním přátelských styků s Čínou Richardem Nixonem, a to převážně kvůli tomu, co by se dalo označit za dogmatický pragmatismus v pozadí – snaze vyhnout se nejhoršímu, namísto snahy usilovat o nejlepší.

Obama navíc čelí značným omezením včetně globální hospodářské krize, domácí politické polarizace, nepřátelsky naladěného Kongresu a vzestupu rozvíjejících se mocností, které USA potřebují, ale nejsou ochotné akceptovat jejich dominanci. V důsledku toho se mu nepodařilo změnit strategickou realitu například uvedením širších amerických zájmů do souladu se zájmy Íránu (deklarovaného nepřítele), Pákistánu (přítele/nepřítele) a Izraele (klíčového spojence).

Tohle je jiný svět

Obama se samozřejmě pohybuje ve složitějším diplomatickém a strategickém prostředí, než v jakém se v 70. letech pohyboval Nixon. Nestabilní koalice v Íránu brání jakýmkoliv zásadním vyjednáváním mezi oběma zeměmi a politická rozdrobenost v Pákistánu značně brzdí tamní americkou politiku. Kvůli křehkosti izraelské vládní koalice v kombinaci se silnou podporou premiéra Benjamina Netanjahua ze strany amerického Kongresu lze navíc jen těžko ovlivňovat politiku Izraele, přestože má tato země značný dopad na strategii USA v arabském světě.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu upoutal pozornost Valného shromáždění OSN

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu upoutal pozornost Valného shromáždění OSN nákresem „červené čáry“, za kterou se podle něj íránský jaderný program nesmí dostat.

Obama však zápolí také s definicí podmínek možné velké dohody. Jakákoliv úmluva s Íránem by vyžadovala souhlas Izraele a států Perského zálivu, které nemají stejné cíle. A USA nemohou dosáhnout dohody s Pákistánem bez souhlasu Indie, přičemž Amerika by si tento souhlas nedokázala vynutit – zvláště když spoléhá na to, že Indie bude vyvažovat rostoucí vliv Číny v Asii.

Ve vztahu k Izraeli je situace navenek jednodušší: výměnou za silnější americkou bezpečnostní záruku by Izrael akceptoval založení palestinského státu v hranicích z roku 1967. Izrael je však také klíčovým domácím politickým tématem v USA; jakékoliv distancování se od Izraele je pro většinu Američanů nepřijatelné.

Obamovo první funkční období se tedy nedá nazvat zahraničně-politickým zklamáním, ale jeho úspěchy – jakkoliv nejsou triviální – mají omezený ráz. Bude-li prezident zvolen i podruhé, pravděpodobně pro něj bude stále obtížnější vyhrávat stylem zaměřeným na to, aby hlavně neprohrál.

Zaki Laïdi je profesorem mezinárodních vztahů na Institut d’études politiques de Paris (Sciences-Po) a autorem knihy Limited Achievements: Obama's Foreign Policy (Omezené úspěchy: Obamova zahraniční politika).

Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.
Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora "papírové" Kavárny v MF DNES. Chtěl...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.