Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Obama je skvělý, jen média to nevědí, míní britský sociolog Giddens

  18:04aktualizováno  18:04
Na rozhovor přišel v džínách a košili. Jak jinak v pátek večer. Spíš než jako sociologické eso vypadal jako knihkupec nebo třeba kavárník. Ale Anthony Giddens klame tělem. Patří k nejuznávanějším sociologům současnosti, je autorem centristické politiky takzvané "třetí cesty", jež kombinuje fiskální konzervativismus se sociálním státem.

Britský sociolog Anthony Giddens | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Napsal přes třicet knih, z nichž se učí vysokoškolští studenti po celém světě. Včetně těch českých.

Poslední dva roky se Giddens věnoval hlavně problému klimatických změn, o nichž teď vydal svou další knihu. A při rozhovoru to bylo dosti znát: ke klimatu se snažil stočit většinu odpovědí.

Do Prahy přijel na konferenci Global Development Network.

Zemětřesení, které minulý týden zpustošilo Haiti, bylo vlastně první takto obrovskou katastrofou od vypuknutí ekonomické krize. Zatřásla krize nějak světovou solidaritou?
Ne. Myslím, že je to stejné. Byla to prostě ohromná přírodní katastrofa a svět se snaží zareagovat co možná nejúčinněji. Ale jednu věc bych chtěl zdůraznit. Spousta lidí pořád odmítá uznat rizika spojená s klimatickými změnami. Zemětřesení na Haiti nám však ukázalo, že změny klimatu, necháme-li je bez kontroly, nám v budoucnu mohou přinést více podobně ohromných jevů.

Počkejte, vy myslíte, že zemětřesení na Haiti mělo co do činění s klimatickými změnami?
Ale vůbec ne. Jen nám ukázalo sílu přírody. A v důsledku klimatických změn se může za dvacet třicet let něco podobného stávat na mnoha místech světa. I proto je tak důležité globální oteplování zastavit.

Ale vraťme se k reakci světa. Krize tedy podle vás ochotu pomáhat nepoznamenala?
Celý svět je v šoku a nemyslím, že míra odpovědi by byla kvůli krizi menší.

Jednou z prvních zemí, jež poslaly pomoc, byla Čína. Máme to chápat jen jako ryzí projev solidarity, nebo je v tom politika?
Čína dává najevo svou rostoucí důležitost. Ne, nevidím v tom politickou motivaci. Čína nehodlá stát mimo humanitární tragédie, protože i ona má své vlastní. I ona čelí katastrofám.

Takže jedná z podobných pohnutek jako USA nebo Británie?
Domnívám se, že ano.

U Číny ještě na moment zůstaňme. Jak se díváte na vzrůst jejího vlivu ve světě, na její zvyšující se dominanci?
Rozložení moci ve světě se mění, to je zjevné. Síla USA je dnes menší, než byla, dejme tomu, před dvaceti lety. Vliv Číny roste. Ona si je toho vědoma a chce si tento vliv zachovat. Nejsem si však jist, že je už připravena na odpovědnost, která z toho vyplývá. Podívejte se, co se stalo Americe, když byla dominantní velmocí. Mnoho lidí ji nakonec nenávidělo. A to jsou USA demokratická země! Čína musí vyřešit ještě spoustu věcí.

Jakým největším rizikům dnešní svět čelí?
Klimatická změna. Šíření jaderných zbraní. Podívejte, žijeme ve světě masivně rostoucí závislosti pozitivní i negativní. Pozitivní je expanze internetu a obchodních vztahů, negativní je ta klimatická změna. To je opravdu temná stránka závislosti. A nemáme vládní instituce, které jsou v tuhle chvíli opravdu schopné danou situaci zvládnout. Musíme najít jiné. Musíme najít efektivnější globální vládu.

Rozvojové země obhajují svou neochotu snižovat emise skleníkových plynů argumentem, že průmyslové státy během svého rozvoje neomezovaly nic. Mají pravdu?
Odpověď je velice jasná. Existuje princip společné, leč diferencované odpovědnosti. Byl stanoven Kjótským protokolem, který je už sice mrtvý, ale ten princip obecně všichni akceptují. Rozvinuté země vyprodukovaly historicky největší množství skleníkových plynů, a proto musí primárně přijmout nejradikálnější krátkodobá opatření k redukci emisí.

A musí být také průkopníky nových technologií, jež pak budou přenositelné i do ostatních států. Čína, Indie, Brazílie a další rozvojové země zase musí přijmout skutečnost, že je třeba hledat nové cesty rozvoje. Že už prostě není možné postupovat po cestě, kterou se ubíraly průmyslové země v 19. a 20. století. Protože důsledky by byly příliš ničivé.

Ale co když bude výsledkem sice ekologicky odpovědný, ale ekonomicky slabý Západ a na druhé straně stále dominantnější rozvojový svět, který to však s omezováním emisí nemyslí zdaleka tak vážně?
Nemyslím si, že tohle je pravděpodobný scénář. To mi rozhodně starost nedělá.

Jak to?
Myslím, že jsme na prahu velké transformace způsobu života. Bude to největší technologická proměna od průmyslové revoluce. A ty země, jež se stanou průkopníky změn, budou ekonomicky silnější než ty, které se budou držet existujících vzorů rozvoje.

Obamovi bych dal výbornou

Právě uplynul rok od nástupu Baracka Obamy do funkce amerického prezidenta. Jakou byste mu dal známku?
Jsem jeho stoupenec a nebudu lhát, ohodnotím-li ho na výbornou. I když to neposkytuje prostor pro nuance. Myslím, že to, co Obama dělá, je mnohem radikálnější, než jak o tom referují média. Říkají, že není moc úspěšný a tak dále. Ale on začal znovu ustavovat systém mezinárodních vztahů, který byl v klíčových aspektech dramaticky poničen minulou administrativou.

Navíc je to jen rok. A když se kouknete do minulosti, žádný prezident toho za rok moc nestihl. Jsem v politice velmi dlouho a vím, že jakmile se chopíte moci, lidé začnou říkat, že nejednáte dost rychle. Říkají to i vaši stoupenci. Ale podle mě už na mezinárodní úrovni dosáhl důležitého pokroku.

BYL TO ÚSPĚCH NEBO FIASKO?

Obama má za sebou první rok v čele USA

A pokud jde o jeho domácí politiku?
Tam bych byl kritičtější. Podle mě jsou klimatické změny největším problémem, kterému čelíme. Prezident Obama ale z vnitropolitických důvodů postavil na první místo reformu zdravotnictví. Důsledky pro nedávnou klimatickou konferenci v Kodani byly velice závažné. USA tam neměly moc co nabídnout, což celý podnik zásadním způsobem oslabilo.

Z pohledu Čechů je Barack Obama také tím, kdo zrušil plán na stavbu radaru.
Ne každému ve východní Evropě se to líbí, ale podle mě je to pozitivní opatření. Protože mu to poskytuje účinnější "páku" na Rusko. Obama se s Moskvou a také s Pekingem snaží dohodnout na společném tlaku na Írán, který bude silnější, než kdyby ho USA vyvíjely samy.

Má střední Evropa důvod bát se Obamovy snahy o znovuustavení vztahů s Ruskem?
Ne. Myslím, že existoval větší důvod bát se té předešlé strategie, Bushovy. To když Rusové říkali, že umístí rakety do Kaliningradské oblasti. Což by podle mě nebylo dvakrát bezpečné prostředí pro lidi žijící v bývalé východní Evropě.

Část české veřejnosti to však vnímá tak, že zatímco GeorgeW. Bush dával Rusku najevo, že Česko a další země bývalého východního bloku náleží k západnímu světu, Obama dal zrušením "radarového" plánu vlastně Moskvě vědět, že mu na této oblasti tolik nezáleží...
Tomuhle pohledu rozumím, ale jak jsem řekl, George W. Bush vystavoval bývalou východní Evropu většímu nebezpečí. Podívejte, Česká republika je v Evropské unii, a není tedy na Spojených státech, aby si nadále zachovávaly roli ochránce Evropy. Samozřejmě s výjimkou NATO. Je na EU, aby udržovala vlastní vztah k Rusku.

Co mi však dělá v tuto chvíli starosti, je způsobilost EU. Nemyslím, že by Lisabonská smlouva opravdu vytvořila ten druh vedení, v nějž státy Unie doufaly. Koukněte se třeba, co se dělo v Kodani: EU tam byla tak trochu na vedlejší koleji. Potřebujeme, aby EU byla silnější, nikoliv slabší. Aby opravdu převzala odpovědnost za kontinent.

Takže jednoduše řečeno, Rusko podle vás není nebezpečné...
Rusko si chce zachovat vliv v určitých oblastech. Zkouší nějakým způsobem znovu vytvořit sféru vlivu na Ukrajině a v dalších sousedních zemích. To neschvaluji, ale taková je prostě ruská snaha. Vytváří to problém, s nímž, jak víme, není pro Evropskou unii jednoduché se vypořádat. EU je na Rusku energeticky závislá. Ale rozhodně si nemyslím, že změna, kterou udělal prezident Obama, vytvořila v bývalé východní Evropě nebezpečnější situaci.

Takže ti, kteří v souvislosti s Ruskem mluví o nové studené válce, se tuze mýlí?
Ano. Vladimir Putin je velice populární, protože v očích Rusů vrátil státu mezinárodní prestiž. Rusko je dnes podle mě v situaci srovnatelné se stavem Británie ve 40. a 50. letech, kdy přišla o své impérium. Jeho síla se radikálně zmenšila.

Zmínil jste Lisabonskou smlouvu a přesvědčení, že nevytvořila kýžené silné vedení EU. Proč váš někdejší šéf Tony Blair neuspěl ve snaze získat post evropského prezidenta?
Evropská unie má tendenci být koňským trhem a spousta věcí se odehrává v zákulisí. Důvod, proč Tonymu Blairovi nakonec nenabídli křeslo unijního prezidenta, je následující: někteří političtí lídři prostě nechtěli někoho, kdo by je zastínil. Pak je tu také Irák, to není zanedbatelný důvod. Anebo skutečnost, že Velká Británie, byť je členskou zemí, pořád odmítá euro. Ale primární důvod je ten, že někteří politici prostě v té funkci nechtěli vidět silného lídra.

STAŘEŠINA LEVICE

Dvaasedmdesátiletého britského sociologa Anthonyho Giddense proslavila slavná politická nálepka "třetí cesta". I když sám už tento termín nepoužívá, a jak říká, ani s ním nechce být příliš spojován (prý kvůli mnoha dezinterpretacím), ovlivnil výrazně americkou, ale především britskou politiku posledních patnácti let.

Koncept třetí cesty silně ovlivnil britskou levici. Giddens vycházel z toho, že kapitalismus je jedinou únosnou variantou společenského uspořádání, proto nemá smysl dále prosazovat socialistické myšlenky, kterých se zejména britská Labouristická strana držela zuby nehty.

Přesto se nikdy nevzdal základního levicového přesvědčení, že by si lidé měli být rovni, tj. měly by se stírat rozdíly mezi pohlavími, sociálními vrstvami, původ by neměl být determinující. Společenská odpovědnost a solidarita by měla vycházet ze společnosti samé, nikoliv od jejích vůdců.

Giddens zavedl termíny, které dnes už Britům tak trochu "lezou na nervy", jako je New Labour či demokratizace demokracie.

"Třetí cestu" zpopularizoval britský premiér Tony Blair, který také Giddense zaměstnal v týmu svých poradců. Ve stejné době dojížděl britský sociolog i do Washingtonu radit americkému prezidentu Billu Clintonovi, jenž se také hlásil k myšlenkám třetí cesty.

Dnes už se Anthony Giddens věnuje spíše globální než reálné politice, od níž se snaží distancovat. Svou poslední knihu věnoval boji proti klimatickým změnám.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Policie v Barceloně zastřelila muže, měl falešný sebevražedný pás
Katalánská policie zastřelila Maročana, který vraždil v Barceloně

Policie zastřelila Younese Abouyaaqouba, který podle vyšetřovatelů ve čtvrtek v Barceloně autem zabil třináct lidí a dalšího při útěku. Na Twitteru to...  celý článek

Úplné zatmění Slunce na snímku z Guernsey ve státě Wyoming. (21. srpna 2017)
Nad Spojenými státy bylo po 99 letech vidět úplné zatmění Slunce

Lidé ve Spojených státech mohli v pondělí po 99 letech pozorovat úplné zatmění Slunce napříč celou zemí. V 17:46 středoevropského času začalo nad Pacifikem, od...  celý článek

Younes Abouyaaquoub, jeden z podezřelých z teroristického útoku v Barceloně
Počet obětí z Barcelony stoupl na 15. Atentátníka hledá celá Evropa

Katalánská policie potvrdila, že při čtvrtečním útoku v Barceloně řídil 22letý Maročan Younes Abouyaaqoub. Pátrání po něm se mezitím rozšířilo i na další...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.