Policie také není schopna řešit hrozivou kriminalitu. Ale je pravda, že krade ohromné množství lidí. Policie na předním místě. Jiným neduhem je úplatkářství nebo opilství. Obé bují v policejním sboru jak plíseň. Stejně jako všude jinde.
Položme si před oči jímavý obraz: podplacený opilý policista v automobilovém vraku na silnici v dezolátním stavu beznadějně pronásleduje dav zločinců, kteří jej v lepších autech početně převyšují asi tisíckrát.
To je důvod k demisi ministra i policejního prezidenta naráz. Oba se budou bránit: aký krám, takový pán. Nemají pravdu. Poměry nezlepšuje lid, nýbrž ti nahoře. Proto tam jsou. Fotogenický ministr i jeho chlapský prezident tu nejsou, aby vyjadřovali bídné pořádky. Jsou tu od toho, aby je měnili.
Je takový zvyk: divit se. Policejní prezident se diví žalostnému stavu policie. Ministr vnitra se diví kriminalitě. Poměry však vyžadují postavu, která se nediví, nýbrž jedná. Místo toho máme postavy, které mluví. Na konci jejich promluv chybí to hlavní: Dámy a pánové, odcházím. Nedokážu truchlivé poměry změnit.
Politika je, marná sláva, služba veřejnosti. Nikoliv lísání se k veřejnosti a nikoliv nechuť k veřejnosti. Policejní prezident ohromuje odhalováním nedostatků v policii. Jenže je té policie vedoucím už léta a ty nedostatky jsou jeho. On však dělá, jako by to nevěděl.
Ministr totéž. Je to mladík náramně pečující o svou slávu i o politické kejkle. Jenže také vede odborný resort. Tam má kámen na kameni, reformou státní správy počínaje, policií konče. To je jeho kritérium, nikoliv politické piruety v záhoně ČSSD.
Politika není vítězná bitka s politickými druhy, nýbrž úsilí o zlepšování skutečnosti. Kdo to neví, měl by jít. U východu bude v takovém případě tlačenice. Zločinci mohou se jí smát. Policejní prezident může přidat: je to ještě horší, než myslíte!
