O znaku kraje heraldik moc nepřemýšlel

Zlín - Odborná komise krajského zastupitelstva v tomto týdnu vybrala návrh znaku Zlínského kraje. Jeho autorem je šestačtyřicetiletý heraldik Miroslav Pavlů, který pochází z Kelče na Valašskomeziříčsku. "O podobě znaku kraje jsem přemýšlel snad jenom jeden den. Rozmístění polí bylo dáno, příliš mnoho možností pro jejich obsah nebylo. A z heraldického hlediska to nebyla složitá práce," říká Pavlů.

Netají se přitom názorem, že znaky krajů u nás nemají žádnou historickou tradici a vznikají jen na politickou objednávku. Do znaku Zlínského kraje se Pavlů pustil jen proto, že byl osloven. Další krajské úřady v republice neobchází a sám své schopnosti jiným krajským zastupitelstvům nenabízí.

Jak se člověk stane heraldikem?
Jako speciální obor se u nás heraldika nestuduje. Já jsem původním povoláním kuchař, středoškolák. Heraldika, zejména heraldika šlechtických rodů, je však už asi pětadvacet let mým koníčkem. V roce 1990 jsem požádal o jakési dobrozdání heraldickou komisi, která pracovala na půdě parlamentu. O rok později jsem získal na profesi heraldika živnostenský list a začal jsem se jí živit.

Měl jste nějakého učitele heraldiky?
Hodně mi dal do vínku ředitel zlínského okresního archivu doktor Pokluda. Nebo také vynikající zlínský archeolog a můj přítel doktor Kohoutek. Jinak jsem se musel prokousávat sám.

Co už máte za sebou?
Řadu článků, účast na několika výstavách... Ještě za komunismu se mi podařilo uskutečnit v tehdejším Gottwaldově výstavu, která mapovala posledních dvacet let heraldické tvorby v této zemi. Za poslední roky jsem vytvořil  znaky a prapory asi pro pět desítek obcí zlínského okresu. Když připočtu i vzdálenější místa, tak jich mohlo být kolem dvou set.

Heraldik asi musí mít výtvarné nadání, musí umět malovat...
Je dobré, když si heraldik umí znak nebo erb i sám namalovat, ale není to nezbytně nutné. Kresbu mu může udělat i někdo jiný. Ani já jsem ve škole z kreslení jedničku nemíval, protože jsem moc neposlouchal učitele a maloval si, co jsem chtěl. Ale své znaky si maluji sám. Co je však na heraldice podstatné, to je především studium v archivech. Strávil jsem v nich stovky hodin. Musíte znát originální doklady, pečeti, malovaná privilegia a podobné materiály. Je nutno postihnout vývoj heraldiky, který má za sebou tisíc let.

Tvorba znaků a praporů je tedy jakýmsi vybíráním a kombinováním symbolů, které vycházejí z historie obce?
Nejenom to. Pouhá obecní heraldika by byla příliš jednotvárná. Mohou ji obohatit motivy z erbů šlechtických rodů, které byly nějak spojeny s dějinami obce. Ale nejpodstatnější je i na komunální heraldice přijít při dodržení všech pevně daných pravidel také na nějaký nápad, na originální provedení. Chce to i kus fantazie. Je to krásná práce.

Zpracováváte i návrhy osobních erbů?
Ano. Osobní erby měli lidé už ve čtrnáctém století, a nebyla to šlechta. Už za komunismu spousta lidí z řad inteligence začala používat své osobní erby. Osobní erb není na rozdíl od loga pouhou výtvarnou záležitostí, ale má svůj vnitřní náboj. Lze do něj zakomponovat v podobě symbolů kořeny jednotlivce, jeho vlastnosti, koníčky. Heraldiku lze podobně uplatnit i při tvorbě firemního erbu. Zájemce si může vybrat formu provedení - gotickou, renesanční, barokní. Ale jinak samozřejmě nelze přijít a koupit si znak z nějaké hotové nabídky. Ten se musí vždy vytvořit na míru.

Kolik to stojí?
Průměrné ceny se pohybují kolem dvanácti až patnácti tisíc za obecní znak s praporem. Záleží také na velikosti obce. U osobních erbů je to podobné.

Po roce 1989 nastal ve vyhlašování obecních znaků boom. Zbývá dnes ještě pro heraldiky nějaká práce?
Ještě asi čtyři tisíce měst a obcí své znaky a prapory nemá. Některé o tom zatím ani neuvažují. Zpřetrhaly se tradice, zejména v Čechách. Na Moravě je o obecní symboliku poměrně značný zájem, asi třikrát takový než v Čechách.

A kolik je na to u nás heraldiků?
Profesionálů, kteří se heraldikou živí, je jen asi pět nebo šest. Ale spousta dalších to dělá vedle svého jiného zaměstnání. Jsou i takoví, kteří si říkají heraldici, aniž by k tomu měli nějaké oprávnění. Možná časem vznikne nějaký cech heraldiků, který na to bude dohlížet.

Co děláte nejraději?
Mám zálibu ve volné tvorbě, která navazuje na šlechtickou heraldiku. Toužím také po tom, abych mohl někdy v budoucnu dát dohromady topografii heraldických památek okresu a vydat ji v podobě nějaké publikace.

Uvedl jste, že znak Zlínského kraje pro vás nebyl zvlášť složitý. Jak jste došel k jeho konečné podobě?
Musel jsem respektovat zadání. Zemský znak - moravská orlice v prvním poli znaku byla jasná. Ve druhém poli měl být symbol Velké Moravy. Ani tam nebylo mnoho možností. Do znaku lze dát jen symboly, neexistuje použít reálnou podobu věcí. Do znaku se nemohly dostat archeologické nálezy ani velkomoravské náušnice. Tak jsem vybral patriarší kříž a knihu jako symbol vzdělanosti.

Neměl jste problém s charakterizováním všech oblastí kraje v třetím poli?
Úrodné Kroměřížsko - pluh by byl moc složitý, tak tedy radlice. Klas se nehodil, protože podklad pole je zlatý. A barvy podkladů jsou ovlivněny modrým podkladem moravské orlice a barvami Zlína. Zkřížené valašky jako jedinečný a výlučný symbol Vsetínska a Zlínska, to je také pojem, kterému by měl každý rozumět. Uherskohradišťsko nelze heraldicky symbolizovat lidovým krojem ani výšivkou. Tak tedy vínem. Hroznem. I když jen zčásti, vinařská oblast to pořád ještě je. Poslední pole symbolizuje město Zlín. Je to zjednodušení jeho městského znaku, šternberská hvězda.

Výběrová komise se na vašem vítězství shodla jednohlasně. Těší vás to?
Ale zatím je předčasné jásat. Znak ještě musí schválit zastupitelstvo a parlamentní komise. Teprve potom bude oficiálně platný.

Původní znak Zlínského kraje, který zlínští zastupitelé neschválili

Herladik Miroslav Pavlů, autor podoby znaku Zlínského kraje

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video