A jednotlivě pak bývají pečlivě lustrováni politikové, kteří mají tu smůlu, že uspěli v průzkumech obliby.
Kontrolou se zpravidla zjistí, že bydlí nad poměry anebo pod poměry a místo potlesku se píská. U slavných lidí se buďto zjistí pochybení v minulosti, anebo je otázkou času, co se jim vyčte v budoucnosti.
Výborným materiálem ke studiu vrtkavosti přízně davu je fotbal. Vztah národa k mladíkům, pobíhajícím po trávníku s míčem, osciluje mezi nekritickým nadšením a nekontrolovanou nenávistí.
Jsou buďto oslavováni, anebo zatracováni. Euforie se střídá s depresí a mezi tím nic. Po posledních zápasech v kvalifikaci na Euro se sinusoida přízně rychle zvedá.
V žebříčku FIFA jsme z devátého místa stoupli na šesté, papírově máme lepší tým, než třeba Francouzi, Angličané či Nizozemci a při losování Eura i mistrovství světa jsme v prvních koších.
Vraťme se ale několik měsíců zpět do doby, kdy před tím slavnému trenérovi veřejnost nemohla přijít na jméno. Ze všech stran se volalo po jeho odstoupení, neboť hráči podávali mátožné výkony na hřišti a pak dělali ostudu na hotelu.
Nad trenérem se lámala hůl a ze široka se analyzovali příčiny krize. Špatní byli hráči, taktika, přístup svazu. Dnes bychom ale někoho, kdo navrhuje Karla Brücknera odvolat, našli velice těžko.
Určitě to přitom nebude tím, že by "starý pes vymyslel nové kousky“. Brückner je svůj. Co se mění jsou jenom výsledky. Jednou se daří, jindy ne. O přízni fanoušků rozhoduje vedle objektivních faktorů do značné míry štěstěna. To je mimochodem na fotbalové přízni hezké, neboť naprosto čitelné. Tleská se úspěchu a píská nezdaru.
Nadaný umělec či šikovný politik, kterým kolegové namydlí schody, mohou trenérovi závidět: Vrtkavost přízně je v jeho případě skvěle předvídatelná!
