Překvapený mladík sám od sebe vyndává z kapsy bundy krabičku cigaret. Zkušenější kolega ho odvádí do kanceláře sepsat záznam o krádeži. Krabičku musí zaplatit a celá věc se nejspíš bude řešit jako přestupek.
Jak si mohl být kolega tak jistý, že má mladík u sebe cigarety? Dostali jsme tip od obsluhy kamerového systému Teska. Jeho operátor si může na monitoru přiblížit každý detail na prodejní ploše. Díky dlouhé praxi pozná podezřelý pohyb nebo zákazníka, který se kolem sebe moc rozhlíží. Pak má dotyčný klidně dvacet minut v patách kameru.
Klíčový je okamžik, když jde k pokladně. To nás potom ten, kdo sleduje monitory, vyzve, abychom si této pokladny nevšímali a nevyplašili ho. Pokud kupující schované zboží nezaplatí, je jasné, že kradl. Dostáváme povel ho zadržet.
Kradou babičky i zaměstnanci
Typický zloděj neexistuje: chytili jsme babičku, bezdomovce, narkomanku i dobře oblečenou paní ve středních letech. Žádný z nich se nestydí. "Berou to tak, že přijdou krást a jednou je chytíme, jednou ne," říká jeden z mých kolegů Rosťa.
Nekradou však jen zákazníci. V zázemí obchodu visí "tabule hanby". Na ní jsou vypsány informace o devíti odhalených krádežích, kterých se tento měsíc dopustili v Tesku doplňovači zboží nebo prodavači.
Jak potvrdila má praxe, nejčastěji se kradou parfémy, tvrdý alkohol, čokolády či balené maso. Nejdražším lupem za mých směn byly tři lahve vodky celkem v ceně 900 korun. Zloděj je měl v batohu.
Samostatnou kapitolou jsou takzvaní "konzumenti", kteří snědí čokoládovou tyčinku přímo u regálu. Jednoho takového jsem asi hodinu do příjezdu policie hlídal. Sice snědl jen jednu mandarinku za pět korun, takže se pak přivolanému policistovi do vyšetřování tohoto "případu" moc nechtělo, ale jíst chodil do hypermarketu poměrně často. Dokonce přišel ještě jednou tentýž den večer, když ho policie pustila.
Nejčastěji lidé odnášejí lup v kapsách a taškách, ale i v košíku pod kočárkem. Vypráví se dokonce i jeden hodně kuriózní případ: "Jeden zaměstnanec popojíždějící po hale na uklízecím stroji vyrazil mezi pokladnami z obchodu a v nádrži měl v jarové vodě hodně nešetrně ponořenou televizi a DVD," řekl mi můj šéf.
Mojí nejčastější pracovní náplní byla ovšem kontrola nákupu podle účtenky, kterou zákazník odnášel v tašce či košíku od pokladny. Tesco, kde dělám, jich má přes čtyřicet ve dvou patrech. "Sami nesmíte do batohů zákazníkovi sahat. Musíte ho nechat, aby obsah vyložil ven sám," řekla nám při školení personalistka. Zákazníkům, kteří by se snad nad kontrolou podivovali, se vysvětluje, že nejde o ně, nýbrž okontrolu pokladních.
Zastavím tedy u pokladny mladou ženu. Ochotně mi podává účtenku a já porovnávám, jestli souhlasí s nákladem ve vozíku. Do značné míry je to jen "psychologická hra". Týdenní nákup, který se málem nevejde do vozíku, byste kontrolovali hodinu. Navíc na účtence název zboží z nedostatku místa někdy zastupují těžko rozluštitelné zkratky. Ke všemu když někdo kontrolu opravdu odmítne, detektiv musí ustoupit.
Detektiv nechodí ozbrojen a po hypermarketu ani nesmějí strážci nikoho honit, protože si to Tesko nepřeje. V Tesku podle jednoho z kolegů navíc jednou strážci zloděje pronásledovali a přitom ztratili vysílačku. Práce detektiva je těžká. Směny jsou až patnáctihodinové, kromě pauzy se ani na chvíli neposadíte.
Chytaři a houbaři
Ten nenápadný zákazník, který jde s košíkem proti vám, nemusí být zákazník, ale tajný detektiv v civilu.
Kromě prosincového pobytu v Tesku jsem pár hodin absolvoval v listopadu právě takovou brigádu uagentury Alwas Maty, která hlídá supermarkety Delvita.
Na pokyn kolegy jsem si nejprve musel do košíku vzít co nejlehčí zboží - džem, sýr, rohlíky. Budu je nosit celý den. Když si mě vzal na zaučení zkušený detektiv František, nejprve mi ukázal, které "zboží se nejčastěji krade" - čokolády, alkohol, káva Jacobs se zeleným víčkem. Po chvíli mám pocit, že jsme prošli celý obchod a krade se asi všechno.
"Jednou jsme chytili falešného policistu. To byl člověk, který se pak policajtům přiznal, že fetuje. Uniformu měl docela věrnou, jen šel bez pistole a pod uniformou měl kraťasy," vypráví František.
Dostal jsem i vypracovaný list odměn detektiva, jejichž výše závisí na ceně "záchytu" - zachráněného zboží. Třeba za zboží v ceně 1000 korun činí odměna 230 korun.
Kromě "záchytu" mají detektivové i další slangová slova. Dobrému pracovníkovi se říká "chytař", špatnému "houbař" (protože se kouká do země). Mezera mezi pokladnami, kudy odcházejí lidé, kteří nic nekoupili, je "filtr". A kolegovi, který střídá ostatní v přestávkách, takže postupně obkrouží všechna pracovní místa, se přezdívá "satelit".
Směna v Delvitě končí. Vracím své rekvizity, džem a sýr, do regálů. S úlevou odcházím, je mi jasné, že jako chytař bych asi neuspěl. A to přitom podle smlouvy se svým dočasným zaměstnavatelem musím chytit aspoň čtyři zloděje za měsíc -jinak mě čeká trest -menší výplata.
