Proces může mít zásadní význam nejen pro něho - za to, že odhalili nezákonné jednání státních úředníků, jsou v této chvíli policií stíháni už další tři čeští novináři.
Vzhledem k povaze případu reálně hrozí, že Smrčkův soud bude probíhat jako tajný. Pokud by se senát skutečně rozhodl probírat celou věc s vyloučením veřejnosti, bylo by obtížné o procesu cokoli zjistit a následně o něm informovat.
"Rozsudek by se vyhlašoval veřejně. Po dobu dokazování by veřejnost přístup neměla," uvedla soudkyně Dana Šindelářová, která má případ na starosti.
Jisté je, že každý, kdo by se chtěl procesu účastnit, by nejprve musel projít prověrkou, že může s tajnými dokumenty nakládat. "Ještě nevím, jestli veřejnost vyloučíme. O tom rozhoduje soudní senát, a ten ještě není sestaven," řekla Šindelářová. Obvodní soud pro Prahu 1 totiž nemá jediného přísedícího, který by mohl pracovat s tajným spisem. "Jak rychle proběhne prověrka přísedících, těžko říci," přiznává soudkyně.
Déle než rok trvající anabáze Tomáše Smrčka začala čtvrtého dubna 1999. Natočil reportáž tak, jak byl v Nově zvyklý.
Popisoval v ní, že někdejší šéf vojenské kontrarozvědky a současný ředitel BIS Jiří Růžek v minulosti kryl člověka, kterého policie přistihla, když řídil opilý. Růžek poslal policistům dopis, ve kterém řidiče vydával za profesionálního vojáka, ve skutečnosti ovšem dotyčný muž pracoval jinde. Smrček měl pro své tvrzení, které se už několik dní rozebíralo v některých médiích, jasný důkaz - dopis podepsaný pravým nadřízeným opilého řidiče.
Papír, který se na obrazovce mihl na několik vteřin, však byl nadepsán Přísně tajné. Právě tato značka se reportérovi stala osudnou. "Ze začátku to tak nevypadalo.
Zavolali si mě na policii jen k podání vysvětlení," vzpomíná. O půl roku později ho však na poště čekal dopis. "Stálo v něm, že jsem obviněný z trestného činu ohrožení utajované skutečnosti. Byl jsem mimo," přiznává Smrček.
Policejní postup v jeho kauze okamžitě vyvolal mezi novináři odpor. "Nikdo nemůže říci, že jsem s panem Smrčkem kamarád. Jeho obvinění však ukazuje, že represivní složky chtějí být tvrdší. Pokud to tak zůstane, postihne to nepochybně i další," prohlásil už letos na jaře šéfredaktor týdeníku Respekt Petr Holub.
V létě byli obviněni redaktoři MF DNES Sabina Slonková a Jiří Kubík, kteří odhalili takzvanou operaci Olovo (vznikla na Úřadu vlády a měla zdiskreditovat Petru Buzkovou). V září byla obviněna reportérka Rebeka Křižanová, která psala články o bývalém šéfovi FNM Janu Stiessovi, který se prokazoval falešným lustračním osvědčením.
"Je to psychologická hra - přinutit novináře, aby nepouštěli ven informace, které dostanou. Je to trend posledního roku a půl," soudí Smrčkův advokát Stanislav Devátý. Jeho klienta zastihlo obvinění přesně ve chvíli, kdy dostal v Nově výpověď (společnost CME propustila většinu zaměstnanců) a v celém případu tak zůstal jako soukromá osoba.
Devátý upozorňuje, že okamžiků, kdy pochyboval o objektivitě vyšetřování, bylo od té doby několik: "Podávali jsme stížnosti, žádali o doplnění svědků.
Všechno marně." Státní zastupitelství zamítlo i námitku proti tomu, že v jednom okamžiku o kauze rozhodoval bývalý podřízený Jiřího Růžka, dnes státní zástupce. Zastupitelství sice uznalo, že dotyčný člověk opravdu rok pod Růžkem pracoval, dospělo však k názoru, že to se Smrčkovým případem nijak nesouvisí.
Vyšetřovatel Martin Pavlík, který novináře nejprve obvinil jen z neúmyslného činu, během své práce došel k tomu, že Smrček jednal promyšleně. Místo tří let vězení tak novináři nyní hrozí osm. Z jakých důkazů vyšetřovatel vychází, není možno zjistit - většina dokumentů ve spise nese razítko Tajné. Pavlík, který během případu povýšil a dnes je náměstkem ředitele republikového Úřadu vyšetřování, se k podstatě kauzy nechtěl vyjadřovat. Oficiální odpověď úřadu zní: "Novinář je fyzickou osobou, a tudíž má stejná práva a povinnosti. Jestliže fyzická osoba neučiní taková opatření, která jí ukládá zákon při styku s utajovanou skutečností, může se dopustit správního deliktu nebo trestného činu." S tímto pohledem na případ se ztotožnil i státní zástupce Jiří Kára.
Nejvyšší státní zástupkyně Libuše Benešová, která případ od začátku sleduje, už v dubnu řekla, že nechce válku s novináři. O Smrčkově kauze tehdy prohlásila, že by úřady v podobných případech měly postupovat citlivě. "Přísně objektivně státní zástupce jednal správně. Zákon o ochraně utajovaných skutečností byl porušen.
Je tu však ještě stránka subjektivní, tedy do jaké míry šlo o úmyslné a jak závažné pochybení. Je právě na státním zástupci, jak věc posoudí," uvedla.
Státní zástupce Kára došel k jednoduchému závěru: Smrček věděl, že ukazuje přísně tajný dokument, a tudíž jednal úmyslně. Konkrétní zdůvodnění nelze získat - i obžaloba je totiž utajená. Sám Kára se o tom, co dalšího ho vedlo k úvaze, že novinář záměrně a hrubě ohrozil bezpečnost země, nechce příliš bavit. "Já jsem došel k názoru, že ta žaloba je opodstatněná, a proto jsem ji podal. Teď je na soudu, aby rozhodl," prohlásil.
