Často totiž ostrouhal jen proto, že důvěřoval nějakému peněžnímu ústavu, jemuž se "nedařilo v podnikání". Pokud nepřišel o všechny peníze, kvůli kterým si po celé roky utrhoval od úst, zaplatil alespoň nemalou sumu oklikou ze svých daní na sanaci bank.
Jak by se na to všechno díval hunský nebo mongolský nájezdník? Ten by si dlouho hlavu nelámal. Zdroj své frustrace by zasypal sprškou šípů. V souboji by pak buď zdroj jeho ponížení zahynul, nebo by zemřel nájezdník sám. Frustrace tu nechodila dlouho krajinou, lidé si jí nepředávali jako štafetu v manželských hádkách a při jiných podobných příležitostech.
To my jsme z jiného těsta. Vyšetřování finančních spekulací mizí v klidu do ztracena. Země je tak plná lidí nosících v sobě nevybité frustrace. Ztráty, které nestabilní bankovní sektor této zemi přináší, jsou nevyčíslitelné.
Každá další bankovní katastrofa, kterou si obyvatelstvo ČR nechá líbit, přitom často hraje roli pokusného balonku přitahujícího pochybné investory ze všech koutů světa. Pověst České republiky jako země, kde projde to, co by jinde projít nemohlo, je velmi nebezpečnou devizou.
Mnozí diktátoři posledního století se často nechávali slyšet, že každý režim stojí a padá na podpoře drobných střádalů a žen v domácnosti. Tito lidé jsou ale dnes svědky toho, že ačkoli plní všechna dohodnutá pravidla hry, může se jim velmi snadno stát, že přijdou o všechny své úspory.
Je dost možné, že se proto po takovém diktátorovi poohlédnou a najdou někoho, kdo jim slíbí, že bude vládnout pevnou rukou a zajistí, aby se ti, kteří je o plody jejich práce připravili, nemohli klidně smát z karibských ostrovů.
To by si měly současné demokratické politické elity uvědomit a zbytečně drobného střádala nepokoušet.
