Náš bojovník totiž stojí jak proti stále sílícímu nepříteli, tak proti vlastním odpadlíkům. A za to, jak jsou jeho protivníci silní, si může sám.
ODS se po prohraných volbách vzpamatovala vlivem chyb vládní koalice při volbě parlamentních funkcionářů. Další svaly jí narostly, když tvrdošíjný Špidla ztroskotal na ještě tvrdošíjnější paní Marvanové a musel poslat povodňový balíček k vodě.
Jenže to nebyly, jak se praví v ruských pohádkách, chyby, nýbrž chybičky. Přestože umožnily ODS, aby si uvědomila, že je pro ni nejen čestnější, ale i výhodnější být opravdovou opozicí.
Horší neopatrnosti se premiér dopustil vůči vlastním lidem. Zeman, když odcházel, asi ve své logice právem očekával, že jeho dřevěná loutka ho bude poslouchat i z Vysočiny. Špidla naopak Zemanovi uvěřil, že mizí v nejlepším z politiky. A tak za ním vyprovodil i jeho lidi a vyhlásil jakousi perestrojku ČSSD. Na prezidenta zapomněl jako na smrt.
Oklikou přes Hrad se Zeman vrátil a ukázal svou popularitu a sílu. Z učitele a žáka se stali nepřátelé na život a na smrt. V první volbě Špidla prohrál. V druhé vrátil úder. Kdyby byl šikovnější, mohl hradní dýchánky odtroubit a připravit lidové hlasování. On je však důsledný a zaťatý. Chce to dohrát teď a tady, a tak vrhá do hry Jana Sokola a sází na něj krk.
Pokud totiž dopadne Sokol jako Bureš, nebo bude dokonce zvolen prezidentem Klaus, má Špidlova vláda s velkou pravděpodobností dny spočítané. Může však jedním máchnutím meče utnout dvě hlavy - Klausovu i Zemanovu.
