Takže to paralela ani není.
Zbývá tedy až rok 1938, kdy významní evropští hráči dali Československo v plen Hitlerovi. Rozdíl mezi Mnichovem a Jincemi na Příbramsku je však zásadní.
Zatímco tenkrát na názoru Čechů nesešlo, dnes stojí zdejší rozháraná a vleklými spory o vytvoření vlády vyčerpaná scéna před rozhodnutím, které musí učinit sama. A to rozhodnutí bude bez nadsázky výhybkou českých dějin.
Odevšad zní rady, výhrůžky, nápady, co dělat. Rusové chtějí české politiky zastrašit a dohnat k tomu, aby Američanům řekli ne. Moskva dokonce oznámila, že sem namíří svoje balistické střely, a řekla, že Česko není demokratickým státem.
Alibistická cesta neexistuje
Němci zase opatrnicky a vypočítavě naléhají, že táhnout s Amerikou za jeden provaz nemá smysl a že Putina není radno dráždit, proto by bylo nejlepší věc zahrát nějak elegantně mimo hřiště.
A Američané zůstávají u svého: říkají, že nechápou, proč by někde měl být problém, když jejich střely budou chránit i Česko, budou zadarmo, vybudování základny dá práci českým firmám a areál zůstane suverénním územím České republiky.
Až dosud si nemalá část českých politiků mohla myslet, že z celého závaru vyklouzne nějakou střední alibistickou cestou. Třeba takovou, aby žádná základna nevznikla, viníkem by však byl někdo jiný než Češi.
Zapojení do aliance až po zahájení provozu
Proto se mnoho sociálních demokratů a ještě více stoupenců strany zelených nadchlo pro nápad, aby americká základna vznikla poté, co ji schválí a do svých struktur zabuduje Severoatlantická aliance.
Je to průhledný trik. Každý člověk znalý poměrů ví, že vzhledem k protiamerickým náladám v zemích, jako je Německo či Itálie, by se schvalovací kolečko v alianci rychle zadrhlo. A žádná základna by tu nevznikla.
Nutno přitom dodat, že Američané v zásadě nejsou proti tomu, aby radar v Jincích a rakety v Polsku patřily do rámce NATO.
A radar tu nebude
Říkají však, ať systém nejdříve začne fungovat a potom se bavme o tom, jak ho zapojíme do aliance.
Zkrátka, hledání třetí cesty jaksi ztratilo na půvabu. Ale nejen kvůli své průhlednosti, nýbrž i kvůli vystupňování tlaku z Ruska.
Ať se to zdejším politikům líbí, nebo ne, útočná formace Solovcov, Putin, Lavrov je postavila ke zdi. Teď se musí rozhodnout, jestli vytrvají u toho, že garantem bezpečnosti tohoto světa navzdory všem Irákům, tajným věznicím CIA a Guantánamu zůstaly Spojené státy.
Nebo tuhle strategickou orientaci hodí za hlavu, ucuknou před ruskou velkohubostí a připojí se k evropskému chóru, který se opájí módním bludem, že největší hrozbou pro svět je snaha Ameriky ovládnout zeměkouli. A radar tu nebude.
V příštích dnech a týdnech navštíví český prezident Washington, americký generál velící raketám Moskvu, šéf Bílého domu Polsko a možná i Česko.
Schyluje se tedy k horkému jaru, na jehož konci však bude míček opět u českých poslanců, a ti se budou muset rozhodnout, kterým směrem ho odpálí.
Dámy a pánové v poslaneckých lavicích, neselžete a zasmečujte jej ve prospěch USA!
