Odhlédnout od této reality, která se tentokrát odehrála na Pražském hradě, zbavit se emocí a soustředit se na věci podstatnější a týkající se dlouhodobější budoucnosti, není nijak jednoduché. Přesto možná právě nyní má smysl snít a tento sen připomínat těm, kteří žijí každodenními politickými zápasy.
Už téměř dvacet let přece máme společný sen, sen svobody, demokracie, spravedlnosti, slušnosti a otevřenosti, ve kterém si je každý občan před zákonem rovný. Sen, v němž občané vkládají svou důvěru ve své politické reprezentanty, pro které je nejvyšší hodnotou služba lidem. Sen, v němž můžeme věřit státu a těm, kteří ho zastupují.
Pohybuji se na moravském venkově daleko od Prahy a poznávám, jak vypadá náš sen v reálném životě. Není to poznání nijak radostné. Řadový občan jako anonymní jedinec v davu je v mnoha situacích přehlížený, zatímco mocní si dávají záležet na tom, aby svou moc co nejvíc upevňovali.
Slovo mocných tady na venkově znamená spojenectví mezi podnikatelskou elitou a místními politiky, jejichž síla je taková, že občané už rezignovali na jakoukoliv snahu proti tomuto spojenectví vystupovat.
I mnohé z dění kolem volby prezidenta ukázalo, že dnešní politika je až příliš "zaplevelena" lidmi, kteří se v ní pohybují už příliš mnoho let. Řada z nich se naučila ze všeho nejvíc ovládat různé parlamentní procedury, což se dokonale ukázalo při nekonečných tahanicích kolem způsobu samotné volby.
Nemálo politiků si dokázalo v Praze i ve svých regionech vytvořit monopol na moc a bude velmi obtížné tento jejich monopol narušit. Mnozí z těchto lidí už dávno žádný společný sen nesní a zaměřují se čistě na své osobní zájmy.
Česká politika proto potřebuje nezbytně změnu a nové impulsy. Změna na místě prezidenta by mohla být oním prvním impulsem, který by zřejmě vyvolal následné, mnohem hlubší změny. Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že nelze žádné větší změny čekat, nynější prezident má znovuzvolení na dosah. Snad tedy příště...
