Jenže úspěch a majetek odjakživa vyvolávají nevraživost, zvláště vejde-li do hry konkurence. Ta tady byla, a ne lecjaká. Na jedné straně cech malířů živících se chrámovou tvorbou, na straně druhé cech takzvaných štítařů, zaměřených na světský žánr. Když se některý ze zámožných patricijů rozhodl umístit nad vrata svého domu prestižní znamení, málo mu záleželo na tom, kdo dílo vykoná - hlavně aby bylo dokonale provedeno a aby jiný bohatý soused měl důvod k závisti.
Když však zakázku zadal malíři, byl mezi štítaři oheň na střeše. Začaly se jako vosy rojit kolem tvůrce znaku, který se hájil tím, že má objednávku řádně zadanou - a už začaly padat první políčky.
Kolem svárlivců se začali shlukovat zvědavci, a tak to šlo dál, až se zprávy o šarvátkách a půtkách mezi oběma cechy donesly k sluchu panovníka. Karel IV. rozbroje - jak jinak - vyřešil rozšafně. Vydal privilegium, v němž ocenil umění obou zainteresovaných stran a upřesnil, že duchovně zaměření malíři budou i nadále tvořit v chrámech, zatímco štítaři ve světských stavbách.
Řevnivost mezi řadou dalších cechů se tím ovšem nevyřešila- vždyť to byla doba zlatého rozkvětu cechů, a tedy i nejrůznější konkurence.
Tentokrát na Procházce Prahou vystoupíme z tramvaje číslo 22 ve stanici Pohořelec. Mírným svahem se vydáme stejnojmennou širokou ulicí, na kterou navazuje u prvního rozcestí směrem vpravo strmější ulice Úvoz, na níž je vynikající rozhled na Petřín a město dole.
Na Malé Straně, někdejším Menším Městě pražském, zuřily občas požáry, které si dnes neumíme ani představit. V roce 1560 neopatrností některého měšťana vzplál jeden z malostranských domů, a protože k hašení sloužily jen štoudve s vodou a navíc vál silný vítr, chytala jedna střecha od druhé až k domům na okraji Hradčan.
Ve spáleništi domu číslo 6 v Úvozu se později našly dvě ohořelé lidské kostry. Majitel domu a jeho žena chtěli při požáru zachránit alespoň nejnutnější věci, ale hořící trám spadl přímo na ně a pohřbil jejich snahu i naději.
Následující majitel není znám, ví se pouze, že to byl jakýsi zámečník a po něm pekař. Od roku 1600 tam bydlel Jáchym Trampen, polní trubač Jeho císařské Milosti. Tehdy prokazatelně dům nesl název U tří seker, i když je pravděpodobné, že sekery se na domu ocitly na jeho průčelí už dříve. Jejich dnešní podoba je z poloviny 18. století.
Co vlastně symbolizují? Původním majitelem, ještě před ničivým požárem malostranských domů, byl zřejmě tesař. Tesařský cech měl ve znaku řemesla právě tři sekery, doplněné mnohdy ještě kružítkem, úhelníkem, pilou a tesařskými skobami.
Tradice tří seker se zřejmě donesla i pozdějším majitelům domu. Pro zajímavost je třeba dodat, že dvě sekery mívaly ve znaku už v 15. století truhláři, zatímco jednu sekeru - ale jiného tvaru - držel v tlapě lev, jakožto symbol cechu řezníků. Dnes je v domě kupectví s potravinami a lahůdkami U tří sekerek.
Úvoz je poměrně krátká ulice, ale domovních znaků v ní najdeme celou řadu. Stačí zastavit se na chvíli před domy U bílého jablka, U zeleného hroznu, U zrcadla, U zlaté obruče, U černého kříže, U tří červených srdcí, U bílé čelisti, U tří zlatých růží. K různým domům v Úvozu se vztahují zajímavé pověsti, z nichž některé vznikly možná na podkladě určité skutečné události.
V domě U zlaté hvězdy bydlel velice šikovný řemeslník, který svým řezbářským uměním vydělal značnou sumu peněz. Bohužel stále víc se oddával pití a jeho jmění se pomalu rozkutálelo. Těžce to nesla jeho žena, která ho často prosila, aby zanechal truňku a věnoval se svému povolání, protože zakázky se mu předtím doslova hrnuly.
Naneštěstí mu to vyčítala vždy v době, kdy byla jeho mysl zakalena alkoholem, takže se tím řezbáři znechutila. Navíc začal holdovat kartám. Jednoho večera si k němu v hospodě přisedli tři podivní, tmavě odění a snědí cizinci. Nabídli mu vysokou výhru a řezbář jim naletěl. Netušil, že hraje karty s pekelníky. Protože prohrával, vsadil do hry svou ženu. Stalo se, co muselo přijít- a když se ráno probudil z alkoholického opojení, zjistil, že manželka je nenávratně pryč.
Uvědomil si, co působil a v záchvatu zoufalství se oběsil na půdě. Tím se však zlomilo jeho prokletí a žena se vrátila domů. Žila pak dlouhá léta s člověkem ze sousedství, zatímco z půdy seod té doby v noci ozývá tiché naříkání.
Čertovskou minulost mají i Radnické schody na rozhraní Úvozu a Nerudovy ulice. Stávalo tam čertovo kolo na památku události, kdy si velký hříšník zachránil svou duši tím, že se před rohatým schoval do kostela a vyprosil si odpuštění. Při přestavbě okolních domů kolo zmizelo. Možná si ho vzal jako suvenýr některý z obyvatel Malé Strany, který se nebál pekelných mocností.
 Radniční schody v Nerudově ulici v Praze 1. (21. prosince 2000) |
 Dům U bílé čelisti. (21. prosince 2000) |
 Dům U černého kříže v Praze 1. (21. prosince 2000) |
 Dům U tří srdcí na Malé Straně. (21. prosince 2000) |
 Dům U zeleného hroznu. (21. prosince 2000) |
 Dům U zlaté obruče. (21. prosince 2000) |
 Dům U zrcadla v Praze 1 na Malé Straně. (21. prosince 2000) |
 Ulice Úvoz na Malé Straně. (21. prosince 2000) |
