O násilí na kosovských ženách se nemluví

Devětadvacetiletá Albánka Drita občas chodí do bývalého domu své rodiny, který během války vypálili Srbové. Nachází tu samotu a únik před pátravými pohledy příbuzných. Mladá žena tvrdí, že skutečná škoda, kterou konflikt v oblasti zanechal, nejsou trosky kolem, ale ty uvnitř. Časopisu Newsweek řekla to, co jinak úzkostlivě tají. Popsala své pocity potom, co ji srbský policista a jeho kolega znásilnili.

V době, kdy byla spolu s ostatními ženami a svými dětmi zadržována v jednom domě, odvlekl ji policista do jiné místnosti, kde ji nařídil, aby se svlékla. Jejímu křiku se smál a uhodil jí do obličeje. Poté jí zkroutil ruce za záda a znásilnil ji. Násilí přihlížel další muž, který čekal až na něj přijde řada.

Nikdo o násilí nemluví, říká Drita
I když válka v Kosovu skončila před dvěma lety, vztahy v Dritině horské vesnici, kde žije asi 300 lidí, jsou poznamenány strachem a podezíráním. "Nikomu jsem o tom neřekla, nejde to. Nikdo tady nemluví o tom, co se stalo ženám," snaží se vysvětlit svoji situaci.

Bojí se, že kdyby ostatní věděli o jejím tajemství, vyloučili by ji ze svého středu. a to i přesto, že si zde všichni stále živě vzpomínají na dobu, kdy oddíly srbské policie a armády obsadily vesnici. Po dva dny a dvě noci tehdy přicházeli vojáci s baterkou, aby si z vesničanek vybrali ty nejhezčí. Ženy si proto umazaly tváře a rozcuchaly se. Nutily také své děti, aby plakaly, když se je Srbové snažili odvést z místnosti.

Vdaným hrozí exkomunikace
O znásilnění se bojí mluvit vdané ženy v celém Kosovu. Obávají se totiž, že je rodina manžela odvrhne a donutí je vzdát se dětí. V uších jim zní zdejší rozšířený názor, že dobrá žena by se raději sama zabila, než aby žila s takovou hanbou.

Vyhnal bych Tě, řekl znásilněné ženě manžel
I Drita uvažovala, že by řekla svému muži pravdu. "Nechtěla jsem mu to říct přímo, a tak jsem se ho zeptala, co by se s námi stalo, kdybych byla znásilněná," vzpomíná. "Odpověděl mi: 'Nikdy bych si tě nenechal.'" Manžel zřejmě nic netuší i přesto, že někdy křičí ze spaní, zdají se jí děsivé sny a má kruté bolesti hlavy.

I když se několik organizací snaží kosovským ženám pomoci, žádná nepůsobí v odlehlých oblastech Kosova. Zdejší ženy, které se potýkají s depresemi, stresem a úzkostí, tak mají pocit, že nikdy nenastane den, který by je jejich trápení zbavil.

Srbové dávno odešli
Protože Srbové se dopouštěli násilí na ženách odděleně, mohou zdejší lidé jen hádat, kdo se stal jejich obětí. Zeď mlčení je ale pevná i v rodinách. Osmadvacetiletá Arjeta, která byla znásilněna dvakrát, říká, že v její rodině není jediná. Ženy však ani jedna před druhou nikdy nepřiznají, co se přihodilo.

I když by se měly konkrétními případy násilí zabývat místní soudy, je vypátrání a identifikace mužů, kteří násilí páchali, téměř nemožná. Srbské jednotky totiž Kosovo již dávno opustily.

Vyšetřování válečných zločinů, které má na starosti Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY), zase podle Patricie Sellersové, právní poradkyně pro zločiny sexuálního zneužívání, nechce šetřit jednotlivé případy znásilnění. Snaží se pouze sestavit obvinění proti těm, kdo vydávali rozkazy.

Mezinárodní organizace Human Rights Watch (HRW) zaznamenala 96 případů kosovských Albánek znásilněných Srby. Skutečný počet takto postižených žen
je ale prý mnohem vyšší.

Násilníky byli srbští vojáci, policisté a členové různých
ozbrojených skupin. "Znásilnění nebylo ojedinělým a izolovaným činem, který páchali jednotliví srbští nebo jugoslávští bojovníci. Spíše bylo používáno záměrně jako nástroj k zastrašování civilního obyvatelstva. A také k vydírání rodin, které byly nuceny k odchodu ze svých domovů.