Překážkou dobrého výzkumu či vědy nemusí být jen nedostatek financí či překážky byrokratické. Pochybuji, že by někteří géniové známí svou roztržitostí úskalími české byrokracie prošli. Jedním ze základů vědecké práce je střízlivé a kritické myšlení - když se nedostává, může se stát další překážkou. Kritické myšlení může badatel ztratit rovněž kvůli svému nadšení. To ovšem obvykle nesdílí jeho okolí, a tak se racionální jednání opět vytrácí. Pád meteoritu není každodenní záležitostí. Naleznou-li se z něho kousky, je z toho sláva. Pětkrát či šestkrát se stalo, že se podařilo takovou padající hvězdu vyfotografovat, určit její dráhu a po dopadu i nalézt. Primát má doktor Zdeněk Ceplecha z Ondřejova s meteoritem, který spadl u Příbrami. Později se to podařilo zopakovat v USA a Kanadě. A teď se něco podobného stalo opět tady u nás, na Moravě. Několik lidí vidělo za bílého dne jasný bolid, tři amatéři tuto několikavteřinovou událost videokamerou zaznamenali a dva další lidé našli kousky, které dali odborníkům. Než meteorit spadl, kroužil vesmírem a tam se do něho zapisovalo kosmické záření. To v kameni vyvolává změny. Tyto změny se musí měřit v izolovaném prostředí a hlavně - co nejdříve po pádu. Měření ukáže, jak dlouho pobýval meteorit ve vesmíru a jaká tam byla intenzita kosmického záření. Laboratoří, kde to umějí, není mnoho. Ta nejbližší je v Itálii. Telefony drnčely a badatelé vymýšleli, jak meteorit co nejrychleji do laboratoře přepravit. Češi chtěli skočit do auta a vydat se na cestu. Pak se rozhodlo, že rozumnější bude poslat kámen spolehlivou rychlou dodávkovou službou. Po ruce je DHL, mezinárodní expresní letecká přeprava zásilek. Ve čtvrtek odpoledne tedy meteorit odletěl. Jak skvělé. Nikdo nemusí sedat za volant a nemusí kupovat rakouskou dálniční známku. Spokojenost byla předčasná. Po čtyřiadvaceti hodinách italská laboratoř hlásí, že meteorit k nim dosud nedorazil. Ve světě moderních komunikací není těžké zásilku vypátrat. Stačí znát podací číslo a mít přístup na internet. Tam má DHL svou stránku a rubriku "tracking" a kdokoliv snadno zjistí, že zásilka byla odeslána z Prahy ve čtvrtek v 17 hodin, prošla Bruselem a Bergamem, takže následujícího rána v pátek v 9:01 byla v Římě. Odtud je do laboratoře sotva 150 kilometrů. Pak stopa mizí. Ani v pondělí ráno ještě není balíček na místě. V pondělí odpoledne přichází zpráva: zásilka po 96 hodinách dorazila. Přibližnou rychlostí čtrnáct a půl kilometru za hodinu. Speciálně trénovaní běžečtí poslové Velkého Inky údajně doručovali zprávy rychlostí deseti kilometrů za hodinu. Badatel v Praze šílí - jaká nezodpovědnost. Je jen na přátelích, aby mu připomněli, že DHL nenabízí nic jiného než doručení do jednoho či dvou pracovních dnů do velkých měst. To slovíčko pracovní a velké město, které nenaleznete v reklamě, ale jen na internetových stránkách, je tuze důležité. Je totiž jen málo vědců, kteří nepokládají sobotu a neděli za pracovní dny anebo zkoumají pečlivě obsah podmínek. Je klid, a to na všech frontách. Aktivita vzorku poklesla, takže některá měření se jen těžko uskuteční. Badatelé přišli o poučení o kosmickém záření, zato se znovu poučili o tom, že je nutné číst pečlivě všechny reklamy a že je skutečně lepší, zejména v situaci "citově vypjaté" spolehnout na sebe, na vlastní nohy či auta, a to proto, že se některé příležitosti dvakrát nenaskytnou. Takové štěstí má jenom pan doktor Ceplecha z ondřejovské observatoře. Meteorit Morávka je druhý z celosvětových šesti, kterému svědčil.
(Autor je geochemik, pracuje na Přírodovědecké fakultě UK v Praze)
- pátek 16. června 2000
