"Nebudeme s vámi mluvit. Ti dva už odjeli," říká jeden z nich reportérům MF DNES. Na mysli má dva přeživší lyžaře, Karla a Evu z Prahy.
Nakonec pouští reportéry v mrazivý prosincový večer alespoň se ohřát. "Věděli, že je to místo nebezpečné. Zjišťovali, že se pod nimi sníh začíná nebezpečně bořit. Chtěli se vrátit, ale v tu chvíli se to stalo," popisuje začátek tragédie jeden ze starších členů party.
Všichni jsou dlouholetí kamarádi, vodáci z pražských klubů Konstruktiva a Sokol Troja, v boudě v Krkonoších tráví pravidelně Vánoce i Silvestra.
Co říkají na to, že trojice lyžařů s sebou v osudnou chvíli neměla ani základní lavinové vybavení, například vyhledávač, jehož signál navede záchranáře přímo k zavalenému člověku?
Jeden z vodáků jen podrážděně ukazuje na vyhledávač, který visí v chatě. Mají ho, přesto ho nepoužili.
Podle jedné z členek vodáckého oddílu si v pátek trojice vyrazila na skialpinistických lyžích také proto, že bylo krásné počasí. "Jen v údolích byla trochu mlha. Byl krásný vánoční den, lákalo je to na svahy."
A dodává: "Máme rádi takové pusté a nedotčené kouty světa, jaký je tady. Víme, že to tam může být nebezpečné. Víme, že tam padají laviny. Ale nikdo si to nebezpečí moc nepřipouští."
Dali jsme slib, že o tom nebudeme mluvit
Jinak však vodákům není moc do řeči. "Víte, co jsme se dohodli. Že o té věci nebudeme s nikým mluvit. Dali jsme slib," připomíná všem v místnosti jeden z mladších parťáků.
"Pochopte sakra, stalo se to teprve včera. Pořád se s tím vyrovnáváme a nevíme, jak to vstřebat. Jsou to naši dobří kamarádi," dodal.
Eva a Karel, kteří páteční lavinu přežili, jsou už doma v Praze. O předčasném návratu uvažovali bezprostředně po tragédii i ostatní lyžaři z boudy U Studánky. "Samozřejmě, že nám to zkazí Silvestra. Ale někteří jsme přijeli právě v den, kdy se to stalo. Nechceme odjet, těšili jsme se," říká jedna z vodaček.
Spřátelené kluby vodáků jezdí do horské chaty už téměř dvacet let. V roce 1987 ji společně koupili, byla to polorozpadlá chalupa.
"Začaly se dělat brigády, ti, kteří tady nejvíc pracují, mají poté přednostní právo při vybírání účastníků na silvestrovských pobytech. Jezdíme sem moc rádi," říká správce. Pro vodáky je konec roku událostí, na kterou se na svých internetových stránkách svolávají několik měsíců dopředu.
Jejich chata je doslova na konci světa. "Jsem přírodně založenej člověk, nemám ani internet," pochvaluje si jeden z nich, Luboš Seidl.
"Jezdíme většinou lanovkou na Hnědý vrch a pak to sjedeme sem k nám na lyžích. Ve čtyři ale lanovka končí, takže pak už je to jen na nás a vytáhnout sem zásoby jídla na týden je docela fuška," říká správce, jeden z matadorů Sokolu Trója.
Zatímco se reportéři MF DNES chystají k odchodu, jejich hostitelé se domlouvají, že zítra půjdou zase lyžovat. Má být krásné počasí. Tak jako v den, kdy jedna z jejich kamarádek nepřežila zavalení lavinou.
Mají po takovém neštěstí chuť zase lyžovat? "Řeknu to upřímně, neodradí nás to," říká jeden z vodáků.
