Poslanci jeho strany se semknou kolem něj a paradoxně s ním drží basu bez ohledu na etiku a pokažený morální profil, aby právě nepřišli o své výhody pro sebe i své příbuzné umístěné ve státní správě.Mohli by přijít o výhody v ministerských funkcí nebo i poslaneckých, neboť co poslanec to placený funkcionář za předsednictví či místopředsednictví v často naprosto zbytečném klubu a výboru, který platí daňový poplatník, včetně duplicitních náhrad.
Občané podobnou praxi tvrdě odsuzují nejen v TV, ale i v novinách. Odměnou za jejich kritiku a nespokojenost je jim nálepka kverulantů v novoročním projevu hlavy státu. Politici prostě na názory občanů zvysoka kašlou. Obrnili se svou hroší kůží, která jim pomáhá odrážet útoky kritizujících občanů.
Ačkoli se nespokojenými názory plní weby internetu, považují za naprosto normální, když otec je poslancem, že kupříkladu dcera či snacha se automaticky, ať už přes kamarády, či proto, že otec zasedá ve statutárních orgánech společností, které ovládají polostátní podniky, stane členem dozorčí rady či představenstva ovládané
společnosti. Pak se diví, že mu někdo odposlouchává kancelář. Nedojde jim, že se jedná o naprosto evidentní korupci a výpalné za něco, co pro někoho udělá, ještě ne za jeho peníze, ale za peníze daňového poplatníka či co je horší, peníze dalších soukromých vlastníků v daném podniku, který je před prodejem.
Někteří zase staví domy, kupují si nákladné byty za peníze, které dostali od soukromých společností za lobing ve sněmovně či ovlivnění prodeje podivně složených pohledávek z dob privatizace určité skupině. Čile přilepují k jiným zákonům dovětky, které sice prospějí lobistům, ale celý zákon, kterého se týkají, znefunkční. Ten vyjde v neprospěch daňového poplatníka.
Často se tak podobné paskvily dostanou nejen do třetího čtení, ale jsou, díky lenosti poslanců či senátorů dát si práci dovětek porovnat s daným zákonem, ještě skandálně schváleny. Ačkoli se všichni dušují, že to oni nedělají, že je to podraz, praxe pokračuje dále.
Podobné manýry vládnou nejen ve stranách ,,vládních", ale i opozičních. Předsedové často kritizují praxi vládní strany , ale sami byli či jsou prostřednictvím svých manželek ve statutárních orgánech společností, zabývajících se bezcelnými obchody, pro které skrytě, často přes své straníky lobují za odložení zákona o DPH pro tyto
společnosti.Co na tom, že daňový poplatník přijde jen za tři měsíce odložení o 180 milionů na této dani.
Levicoví opoziční předsedové se ohánějí lidskými právy při každé mediální debatě a jejich členové v minulosti nejen, že vraždili své vlastní občany z politických důvodů a bili je v lágrech po chodidlech a nutili k výpovědi elektřinou a bezprávně věznili, ale také bývalí předlistopadoví funkcionáři i z jejich mládežnických organizací, často
členové současné strany, tunelují podniky, kde mohou ve spolupráci zločinného spolčení se soudci, vysokými státními úředníky a důstojníky z bezpečnostních složek dokonávat své dílo v konkurzech.
Bývalí komunističtí ministři kradou jako straky ve zbrojních či sklářských podnicích.Pro korupci na komunální úrovni s neprůhledným či zmanipulovaným přidělováním zakázek by už nestačili ani stránky.
To všechno je korupce, či porušení zákona o střetu zájmů. Politik či jeho rodinní příslušníci nebudou ve statutárních orgánech společností nebo u výběru zakázek pro ozdobu. Budou nuceni odvádět protislužby. Proto se politici také brání zuby nehty přijetí zákona o střetu zájmů, který by nejen pomocí majetkového přiznání na
volitelných funkcích, ale i jejich rodinných příslušníků před vstupem do politiky zmapoval, odkud že ony podivné peníze v krabicích od bot a podivných osob poskytujících nápadně výhodné úvěry chodí.
A když už se něco někdy nedopatřením provalí, mají přece jediní na světě
doživotní imunitu, tak jaképak strachy. Někteří evropští poslanci se tak vyhýbají trestnímu stíhání úspěšně po mnoho let. Čekají snad politici na to, až nespokojení občané vyjdou opět do ulic a budou smířlivě a sametově opět cinkat klíči a oni se na ně při projevech z tribun zasmějí a vše půjde dále? Nebo by jim raději vyhovovaly nátury středověkých obyvatel, kteří v při defenestraci použili radikální reformy v podobě radničních oken? Nechají tedy ve vlastní neschopnosti prosadit mezi sebou tvrdý zákon o střetu zájmů, hovořit a konat občana, který jim bude nucen pomoci sejmout tu jejich pomyslnou kůži hroší a připomene jim, proč v politice vlastně jsou v dalších volbách?
