O dvoujazyčné názvy může žádat 30 obcí

Ostrava - O dvoujazyčné názvy a označení úřadů mohou v Moravskoslezském kraji požádat tři desítky obcí, ve kterých žije minimálně desetiprocentní národnostní menšina. Vyplývá to z předběžných výsledků sčítání lidu, domů a bytů, které poskytla Dagmar Racková k ostravského statistického úřadu. Podle připravovaného zákona o obcích dvoujazyčné názvy získají jen sídla, kde tuto iniciativu podpoří 40 procent příslušníků menšiny.

Polská menšina je v kraji nejsilnější
Z výsledků sčítání vyplývá, že v rámci Moravskoslezského kraje se k polské národnosti hlásí 38 249 lidí. Více než 18 000 z nich bydlí na Frýdeckomístecku a přibližně stejný počet na Karvinsku. Dvoujazyčné názvy se týkají pouze těchto dvou okresů.

Hlučínsko netrpělivě čekalo na výsledky sčítání

Na Frýdeckomístecku žije minimálně desetiprocentní menšina Poláků ve 24 městech a obcích. Na Karvinsku mohou vzniknout česko-polské názvy v šesti obcích. "Nejsilnější menšina Poláků žije v Hrádku na Frýdeckomístecku, kde se z 1757 trvale žijících obyvatel k polské národnosti hlásí téměř 43 procent obyvatel," uvedla Racková.

Podle starosty Stonavy na Karvinsku a senátora Ondřeje Febera jsou v jeho obci, kde se k polské národnosti hlásí více než 22 procent obyvatel, dvoujazyčné názvy úřadů, škol a dalších institucí už tradicí. "Součástí připravovaného zákona je i možnost dvoujazyčného názvu samotné obce. V tomto ohledu pochybuji, že by obyvatelé Stonavy chtěli, aby se jejich obec psala i Stonawa," uvedl Feber.

Lidí s německým pasem je mnohem více
Počet obyvatel Hlučínska v okrese Opava, kteří se hlásí k německé národnosti, se podle předběžných výsledků letošního sčítání lidu příliš nezvýšil. "Ze 182 258 obyvatel okresu Opava se k německé národnosti přihlásilo 2171 lidí, což je o 508 více než před deseti lety," řekla Dagmar Racková z Českého statistického úřadu Ostrava.

Kořeny situace na Hlučínsku sahají do doby Marie Terezie, která prohrála válku s Pruskem. Jako válečnou ztrátu pak musela v roce 1742 postoupit vítězi velkou část Slezska, a to i s Hlučínskem. Ještě dva roky po vzniku Československa patřilo Hlučínsko Německu. K Československu bylo přičleněno v roce 1920.

V roce 1945 pak Benešovy dekrety zrušily lidem žijícím na území republiky německé občanství. O osm let později se plošně přidělovalo všem občanství české. Potomci Němců, kteří v tomto
období požádali o české občanství dobrovolně, ne pod nátlakem,
již dnes na německé doklady nemají nárok.

Podle sociologa a historika Ericha Šefčíka ze zámeckého muzea v Kravařích ve Slezsku je ale počet lidí s německými doklady nebo europasy mnohonásobně vyšší než počet obyvatel, kteří se při vyplňování dotazníků přihlásili k německé národnosti.

"Jen v Kravařích, kde žije 6725 lidí a tendence znovuobnovení občanství jsou nejsilnější, mají dvojí občanství minimálně čtyři tisícovky obyvatel. V roce 1991 se zde k německé národnosti přihlásilo 360 lidí. Letos jich bylo, pokud vím, 558," vysvětlil historik.

Šefčík se také domnívá, že výsledky sčítání potvrdily trend, kdy lidé o dvojí občanství žádají především kvůli možnosti odejít za prací do zahraničí. "Prioritní jsou podle mého názoru ekonomické důvody. Problém není v nacionalismu a v tom, že by se cítili být Němci," řekl. "Kdyby dnešní Rakousko vydalo zákon, že ti, kdo byli před rokem 1918 občany Rakouska-Uherska, mohou zpět získat občanství, tak 90 procent našich by si o něj zažádalo," míní Šefčík.